půst a velikonoce 2022

1. neděle postní (Lukáš 4,1-13) - C

2. neděle postní (Lukáš 9,28-36) - C

Známý příběh Proměnění Páně, je součástí i nového růžence světla. Petr, Jan a jeho bratr Jakub byli nazýváni sloupy církve, protože většinou tyto tři apoštoly Ježíš brával sebou na různá významná místa a právě oni byli nejbližšími svědky jeho zázraků. Ale ani oni zatím nerozuměli, proč Ježíš mluví o své smrti v Jeruzalémě. Jejich pohled byl zatím jen lidský (Mt 16,22). Pod vlivem této zázračné události Petr ani nevěděl, o čem mluví. Ale lásku ke svému Pánu měl určitě velkou, toho jsme byli svědky v evangeliích často (nejen Jan 21,17). Byť byla z určité části jen z lidské stránky, ne Boží, i tak nám ale může být vzorem. Postupně díky Ježíšově lásce pochopil vše a stal se proto prvním papežem.

I my se někdy díváme na Ježíšovo utrpení jen z lidské stránky. Litujeme jeho prolitou krev. Jistě hodně fyzicky trpěl, ale udělal to z vlastní vůle, za nás, za naše vykoupení a v tom je právě ta božská stránka vedle té jen lidské. A ten hlas Otce z nebe je přesně stejný, jak při Ježíšově křtu (Lk 3,21). Můžeme si v něm představit Ducha Svatého, třetí božskou osoby, ztělesněnou lásku Otce a Syna.

Pane i na základě dnešního druhého čtení prosíme, dej nám pochopit pravý význam Tvého utrpení, kterým je věčná spása lidstva tolik duševně zraněného hříchem.

3. neděle postní (Lukáš 13,1-9) - C

Stále v nás přežívá nějaké vědomí, že nemoc, ať už fyzická nebo duševní, bolesti, trápení, zdravotní postižení apod. je nějakým Božím trestem. Je to ale takový starozákonní pohled připomínající přísloví "Oko za oko", "Zub za zub". Ježíš nás má všechny rád a nechce abychom trpěli. Tyto fyzické bolesti jsou těžkým důsledkem prvotního hříchu a proto se jim nelze vyhnout (Genesis 3,16-19). A právě Ježíš nás svou obětí na kříži, kterou pro nás dobrovolně podstoupil, zbavuje tíhy hříchu. Proto Ježíš říká že ty Pilátovy oběti nebo ti, na které spadla věž v Siole, nejsou v žádném případě větší hříšníci jak my. Ale ukazuje na fakt, že pokud se neobrátíme, tj. nebudeme činit pokání, tak se smrti nevyhneme. A smrt mohla být poražena jen tím způsobem, že nad ní zvítězil život a to dokázal jen Ježíš svou krvavou obětí na kříži a následným zmrtvýchvstáním. Podobenství o fíkovníku nám říká, že máme vždy možnost se obrátit k Bohu. To je ta stálá naděje. Ale dobré je se jí chytnout co nejrychleji a zbytečně neotálet.

Pane, dej nám sílu, abychom si vždy uvědomili svou hříšnost a spasitelské dílo Tvé oběti, bez které by nikdy nebylo vykoupení.

4. neděle postní - radostná (Lukáš 15,1-32) - C

Tato 4. postní neděle se také nazývá radostnou, je proto možno použít i růžovou liturgickou barvu, obdobou je také 3. adventní neděle. V této liturgické výjimce uprostřed postního období je možno si uvědomit to prolínání, že smrtí Ježíše nic nekončí, ale pokračuje něčím krásným - vzkříšením a věčným životem ve slávě Boží.

V Lukášově evangeliu máme opět krásný známý příběh o odpuštění a milosrdenství, tak typické pro jeho evangelium. Starší syn byl spravedlivý a poslušný, ale chybělo mu právě to milosrdenství, které Ježíš přidal ke Starému zákonu. Mladší syn si uvědomil svou velkou hříšnost a prosil o odpuštění. A když za naším Otcem v nebi přijdeme s upřímnou prosbou o odpuštění, vždy nás vyslyší a určitě z toho má i radost. Příběh nemá pokračování, nevíme jak to vše skončilo. Mladšímu synu Bůh odpustil a on se asi dal na cestu pokání. U staršího nevíme, zda nakonec s láskou přijal svého bratra. Tento příběh obou bratří se odehrává prakticky v každém z nás. Vzpomeňme na modlitbu Páně a na verš "Odpusť nám naše viny jako i my odpouštíme naším viníkům?" Odpouštíme skutečně z lásky a bez podmínek? Je to těžké, ale pokud toto dokážeme, pokud překonáme tyto předsudky, tak u Boha máme tu krásnou odpověď, že nám také odpustí. Evangelium tak plynule navazuje na 2. čtení, které nás rovněž vyzývá na smíření s Bohem.

Pane prosíme Tě dej, abychom dokázali odpouštět, ale také i mít odvahu požádat svého bližního o odpuštění. Je samozřejmé, že nikdy nebudeme tak dokonalí jak jsi Ty, ale sílou odpuštění se můžeme k Tobě přiblížit, plněním Tvé vůle

5. neděle postní  (Jan 8,1-11) - C

Text dnešního evangelia není v nejstarších rukopisech. Podle jeho obsahu někteří biblisté předpokládají, že původně byl v Lukášově evangeliu (za 21,38), které tak velmi zdůrazńuje Boží milosrdenství. Jan zase dává největší důraz na Boží lásku, oba fakty samozřejmě spolu silně souvisí.

Tato žena z evangelia je s velkou pravděpodobností Marie Magdalská, je to tak zobrazováno i mnoha filmových biblických zpracováních. ale není to zcela jisté. Určité indice tam ale určitě jsou (Marek 16,9). Co je však jisté, že Ježíš nikoho předem neodsuzuje a na každého člověka hledí s láskou a tak k němu i přistupuje. Každého člověka chce přivést na cestu pokání, aby uznal svou hříšnost a našel správnou cestu. A slovy "ani já tě neodsuzuji a jdi a už nehřeš" dává hříšníkovi obrovskou šanci se vrátit do života a najít správnou cestu. A když člověk zažije na vlastní kůži sílu odpuštění, dokáže se změnit v lepšího a dokáže pak i milovat. A písmo přináší taková obrácení plynoucí z odpuštění. A toto je už zcela jistě případ i Marie Magdalské, která dostala obrovskou odměnu za uznání své hříšnosti a pokání, jako první se mohla setkat se vzkříšeným Kristem. A v tomto je dokonalost Nového zákona - v odpuštění, milosrdenství a lásce. Pravý opak rázného slova "ukamenovat", které nepřinese žádné řešení, jen vyrobí další zlo po spirále.

Pane, prosíme Tě, dej abychom nikoho neodsuzovali, všem dokázali s láskou odpouštět, abychom i my sami poznali tento zázračný dar obrácení

6. neděle postní - Květná (Lukáš 22,14-23,56) - C

Tyto pašijové příběhy, jak z Lukáše na Květnou neděli, tak i Jana na Velký pátek jsou už mezi věřícími dobře známy. Popisují události celého Tridia a je zde hodně situací k zamyšlení. Umučení Krista bylo bolestivé a velmi krvavé, ale nutno si uvědomit, že toto vše podstoupil z lásky k nám a že jeho smrtí nic neskončilo, ale naopak začal nový život kvantitativně mnohem krásnější. A po Velkém pátku přijde Velikonoční neděle.

Současná válka na Ukrajině až příliš připomíná pašijové příběhy. Neomezený vládce říše zla, zfanatizovaný dav díky spousty lží, poznáváme zde Jidáše, Petra, Šimona z Cyrény, plačící jeruzalémské ženy, ale také naši lhostejnost, naopak v humanitární pomoci pozitivní Veroniku, Mnoho statečných obránců obětovalo i svůj život, aby ostatní mohli žít. Je tu určitá paralela s Ježíšem. Modleme se proto, aby se zde nalezli i kající lotří a zodpovědní za válku stejně jako římský setník poznali v utrpení ostatních Božího Syna.

A tak Tě Ježíši prosíme, abychom při každém "Velkém pátku" našeho života očekávali, že přijde i neděle, která nás po upřímném pokání osvobodí od každého hříchu a trápení..V realitě současného světa to znamená mír, v realitě věčného života setkání s Tebou.

Velikonoční triduum - C

Velikonoční triduum je vrcholem liturgického roku. ve třech dnech si připomínáme nejdůležitější události z dějin spásy - ustanovení svátosti kněžství i eucharistie, smrt Ježíše Krista a jeho následné vítězství v podobě zmrtvýchvstání. Letos ji už můžeme dokonale prožít, protože uplynulé dva roky nás silně omezovala pandemie Covid. Ale ona nic nemohla změnit podstatu těchto 3 dnů, které pohnuly světem. Letos prožíváme zase hrůzy války na Ukrajině a utrpení zejména civilního obyvatelstva - starých lidí, žen, dětí, jejich nucené odloučení od blízkých. Ale i tento nemilý fakt nás paradoxně donutil k většímu zamyšlení nad poselstvím a pochopením tridua.

Ještě před svým umučením se Ježíš setkal se svými učedníky v Getsemanské zahradě, kde s nimi slavil Poslední večeři - ustanovil nám tím svátost eucharistie, kdy při mši sv. v podobě sv. hostie přijímáme skutečného Krista. Rovněž v tento den si připomínám svátost Posvěcení kněžství, která se slaví vždy dopoledne pro celou diecézi v příslušné katedrále, večer pak už v každém farním kostele slavnost ustanovení Eucharistie. Při chvalozpěvu "Sláva na výsostech Bohu" se zavazují zvony na znak ztišení, které předchází Velkému pátku, památce umučení a smrti Ježíše Krista.

V pátek jako v jediný den v roce se neslouží mše sv., protože ji sám Ježíš krvavě vykonal na kříži. Čtou se Janovy pašije, které nám opět dávají dostatek prostoru ke ztišení a zamyšlení, co pro nás Ježíš vše vykonal, pro naši spásu, pro naše probuzení. V obřadech se klaníme Svatému Kříži a v rozšířených přímluvách prosíme za celý svět, všechny lidi bez rozdílu vyznání. Svátost eucharistie se vykonává z již předem proměněných hostií v Tělo Páně. Tiché rozjímání pokračuje i na Bílou sobotu dopoledne, můžeme navštívit Boží hrob, který by měl být v každém farním kostele.

K večeru se pak už připravujeme na tu největší událost v roce - Vzkříšení Krista. Mše sv. začínají až po západu Slunce (jsou povoleny místní výjimky), protože Ježíš byl vzkříšen v noci, brzy ráno už Marie Magdalská a ostatní ženy zvěstovaly prázdný hrob (Lukáš 24,5). Začíná se obřadem světla - požehnání ohně před kostelem, V kostele je ale zatím tma, symbolika, že Kristus je ještě v hrobě. Na tento večer je připraveno 7 starozákonních čtení, z nichž jsou 3 závazná, abychom si připomněli celé dějiny lidstva od stvoření světa přes prvotní hřích, přislíbení Vykupitele Abrahámovi, přechod přes Rudé moře a slova starozákonních proroků o Mesiáši (hlavně Izaiáše). To vše se nyní plní. Po nich během radostného zpěvu "Sláva na výsostech Bohu" se opět rozezvoní zvony, rozsvítí světla, aby plně vynikla naše radost z vítězství života, neboť apoštol Pavel ve své následné epištole píše, že Kristus vzkříšený už vice neumírá, smrt nad ním už nemá žádnou moc (Řím 6,9). Mše sv. je výrazně delší než v jiné dny, více než 2 hodiny, ale za tu radost to určitě stojí za to, která pokračuje na velikonoční neděli a celý týden po ní se tato událost slaví tzv. velikonočním oktálem. Ale v našem srdci by velikonoční vzkříšení mělo být po celý rok, neustále. Je zde také možnost si i obnovit naše křestní sliby.

Pane prosíme Tě, dej, když dnes voláme Hosana, abychom zítra nekřičeli Ukřižuj! a aby to naše Hosana bylo trvalé, protože Ježíš nám touto obětí definitivně zajistil věčný život.

Velikonoční neděle (Jan 20,1-9) - C

Aleluja! Radostná zvěst se šíří po celém světě, Kristus vstal z mrtvých! Toto je skutečně den, který nám dal Pán! Od Adamova hříchu jsme se konečně dočkali nového života, který už hříchem nebude zatížen. Pominula noc, nastává věčný den. Dnešní evangelium je samozřejmě radostnou zvěstí všem lidem, ale je to také má nejoblíbenější stať z celé Bible, úvod 20. kapitoly Janova evangelia. Po překvapivé zvěsti Petr s Janem běželi ke hrobu. A i když nechápali ještě písmo, tak uvěřili. Nevadí až tak, když něco nechápeme, pokud chceme věřit. Máme Ducha Svatého a jeho dary, které nám v této situaci mohou velmi pomoci. Ježíš nám samozřejmě dává sílu věřit, že on je naším zachráncem. A tak běžme a zvěstujme tuto radostnou zvěst svým životem, svými činy. Dostali jsme obrovský dar, dar věčného života, který nám Ježíš připravil svým vítězstvím nad smrtí. A je to tak velká radost, že církev zmrtvýchvstání slaví vlastně celý týden až do příští neděle (oktál) jako jeden celistvý nedělitelný svátek. A na tuto radost máme celých 7 týdnů, až do druhého největšího a nejkrásnějšího svátku - seslání Ducha Svatého, kterého nám Ježíš přislíbil (Jan 14,16 a 16,7). Kristovo vítězství nad smrtí si připomínáme každou neděli v roce, ale samozřejmě radovat z jeho vzkříšení se můžeme kdykoliv bez ohledu na liturgické období, protože jeho vykupitelské dílo je věčné.

Večerní Lukášovo evangelium nám dává poznat Ježíše ve svátosti Eucharistie. Oba učedníci zpočátku toho moc nechápali, ale při lámání chleba Ježíše poznali. A tak máme možnost se se živým Ježíšem setkat denně při každé mši svaté.

Ježíš svým vzkříšením dovršil své vykupitelské dílo. Definitivní vítězství světla nad tmou, čistoty nad hříchem, života nad smrtí. Věříme tomu a řídíme se tím? Chápeme to? Uvažujme ve spojitosti s oběma dnešními čteními od nejvýznamnějších Ježíšových apoštolů - v prvním Petr mluví o pomazání Ježíše Duchem Svatým a ve druhém s Pavlem shlížejme shůry, ne na zem. Ve víře v Nejsvětější Trojici pak máme vždy odpověď - Ježíš žije!

Pane dej nám poznat tajemství Tvé spásy, tu Tvou oběť na kříži, kterou jsi zakončil velkolepým vítězstvím a zbav nás všech pochybností.

2. velikonoční neděle (Jan 20,19-31) - C

Dnešní neděle je nedělí Božího milosrdenství. Také se nazývá nedělí o Tomášovi.

Ježíš přesně po týdnu opět v neděli přišel za apoštoly, jeho oslavené tělo už nepodléhající fyzikálním a přírodním zákonům přichází zavřenými dveřmi. Apoštolové už se nebáli jak poprvé, protože už věřili, že vstal z mrtvých. Kromě Tomáše (Didimus), který poprvé nebyl s nimi, proto si vysloužil přezdívku nevěřící. Nevěřil ve vzkříšení Pána. Věříme mu plně i my, i když ho fyzicky nevidíme anebo jen stále hledáme světské důkazy? Ale když Tomáš Ježíše uviděl, vyznal "Pán Bůh a můj Bůh". Dokážeme i my tak vyznat Ježíše vzkříšeného a jeho nekonečné milosrdenství a hlásat radostné Aleluja všem lidem?

Naše velikonoční radost oděná do bílého liturgického roucha trvá 50 dnů, 7 týdnů. Je to jeden ucelený celek, kdy se můžeme setkat se vzkříšeným Ježíšem - v modlitbě, rozjímání, adoraci. Ta velikonoční radost by ale měla trvat po celý liturgický rok, až do konce našeho pozemského života. Vzkříšený Ježíš už více neumírá (Řím 6,3-9). Ovšem naše vlastní vzkříšení může probíhat opět a opět, tím že se postavíme proti hříchu a přijmeme radostnou zvěst.

Pane prosíme Tě o Tvé požehnání nejen v této velikonoční době a o dary Ducha Svatého, abychom toto Tvé vykupitelské dílo dokázali lépe pochopit.

3. velikonoční neděle (Jan 21,1-19) - C

Pokračujeme již třetím zjevením Páně apoštolům v této krásné době. Zdá se, že apoštolové už nemají nyní pochybnosti o zmrtvýchvstalém Ježíši.

Už na počátku svého působení si Ježíš apoštoly povolával, tak také i zázračným rybolovem, čímž potvrdil Petra jako rybáře lidí. Nyní Petr je opět svědkem zázračného rybolovu v přítomnosti Ježíše. A Petr i přes hodně svých chyb je touto Ježíšovou milostí obdarován. Ježíš mu dává trojnásobnou možnost svě rehabilitace za to, že ho 3x zapřel a zároveň nám všem dává důkaz, že nám vždy může odpustit, pokud ho o to požádáme. je pro nás všechny velkým povzbuzením i výzvou, abychom se navzájem milovali, jako on miloval nás. Ježíš potvrzuje Petrovi svůj příslib o skále, vedení církve, který mu dal po tom, co vyznal, že je Mesiáš (Mt 16,18). Ale upozorňuje jej, že ta cesta nebude jednoduchá a že nakonec Petr pro svého Mistra položí svůj život. To už ale udělá s radostí, protože bude naplněn Duchem Svatým a o svém Mistru bude neohroženě svědčit. Modleme se proto i za jeho nástupce, byť někteří se velmi oddálili od Kristových slov, ale ti poslední počínaje Janem XXIII. jsou skutečně velmi dobrým příkladem pro věřící a v současném neklidném světě i pro nevěřící. Sám papež František nás prosí denně o modlitbu. Pane prosíme Tě, vzhlédni na svého služebníka Františka a dej mu vše, o co prosí ve Tvém jménu.

Číslo 153 v počtu ulovených ryb má vícero symboliky - v Tiberiadském jezeře žilo 153 druhů ryb, v jeho okolí žilo také 153 kmenů různých židovských kmenů. A když k tomuto počtu přičteme i tu jednu už připravenou rybu na břehu, tak číslo 154 je dvojnásobkem čísla 77 a číslo 77 symbolizuje stálé odpouštění bez podmínek, které Ježíš doporučil právě Petrovi, když se ho ptal, kolikrát má odpustit (Mt 18,22). Ať už je význam tohoto velikého čísla jakýkoliv, důležité je, že prostřednictvím již vzkříšeného Ježíše se stal další zázrak, díky kterému máme svědectví o Kristově vítězství nad smrtí, o vítězství dobra nad zlem, lásky nad nenávistí. Ježíš žije a naše naděje na věčný život s ním.

Pane prosíme Tě, ať v našem srdci vždy zvítězí láska a milosrdenství nad nenávistí a hříchem.

4. velikonoční neděle (Jan 10,27-30) - C

Podle dnešního evangelia je 4. velikonoční neděle nazývána také nedělí Dobrého Pastýře. Ježíš potvrzuje, že je Boží Syn a skutečný Bůh. A kdo slyší jeho hlas a jde za ním, tak se dočká určitě jeho odměny, kterou nám připravil svým ukřižováním a zmrtvýchvstáním. A skutečně ten zástup vyvolených je nekonečný, protože Ježíš přišel pro všechny. I když původně hlásal své (Boží) slovo jen členům vyvoleného izraelského národa, tak když jej oni neposlechli, tak poslal svého obráceného učedníka Pavla, aby zvěstoval Boží slovo lidem celého světa bez rozdílu rasy, národnosti nebo vyznání. na Pavlovou práci dnes navazují misionáři i za cenu ohrožení svého pozemského života.

Pane, dej nám sílu, abychom dokázali Tvé slovo hlásat všem, nejen ústy, ale i svými činy a postoji.

5. velikonoční neděle (Jan 13,31-35) - C

Ve velikonočním období se více věnujeme vzletnému Janovu evangeliu. A právě v něm se nejvíce projevuje nekonečná Ježíšova láska k lidem. Milovat bližního je největším plněním Boží vůle. To je to nové, ten nový Jeruzalém, Boží stan mezi lidmi, kde už nebude smrti ani zármutku, protože láska zvítězí nad vším špatným, láska to zlo dokáže zničit, tak jak to dokázal sám Ježíš na kříži, dřívější nebesa a zemi nahradil novými, kde už nebude žádná bolest, protože tam už nebude hřích.

Pane, prosíme Tě, abychom vždy dokázali neohroženě prokazovat lásku a díky ní zvěstovat Kristovo evangelium po vzoru obráceného apoštola Pavla.

6. velikonoční neděle (Jan 14,23-29) - C

Z prvního čtení je patrno, že Ježíš přišel zachránit všechny lidi bez ohledu na svůj původ, takže jak pro Židy, tak i všechny pohany. Proto se ani my křesťané nemůžeme vyvyšovat nad ostatními, s otevřenou náručí máme přijímat hledající nebo kajícníky a zároveň všem dávat příklad svým životem. To je ta láska, kterou nám dal Ježíš a která je tak vzpomínána ve všech Janových spisech - evangelii, jeho listech i Zjevení. Je pravým opakem pýchy, která pochází od satana. Ježíš nám dává svůj pokoj, jak si to při každé mši sv. připomínáme před přijímáním eucharistie. Ježíšovo odcházení není žádným smutným loučením, ale velikou nadějí na příchod Ducha Svatého. Přece nám sám Ježíš vzkázal, že je s námi po všechny dny do konce světa. Sice už ne viditelně, ale stále duchovně, ve své lásce. A proto nebojme se poprosit přímluvce, třetí Božskou osobu, o jeho dary.

Pane, sešli svého Ducha, ať s jeho pomocí dokážeme rozdávat lásku a pokoj

Nanebevstoupení Páně (Lukáš 24,46-53) - C

Každý evangelista předkládá nějaké poselství, které nám Ježíš po svém vzkříšení zanechal - Matouš, abychom křtili ve jménu Nejsvětější Trojice (28.19), Marek, abychom hlásali evangelium všem národům (16,15) a Jan, abychom se navzájem milovali (13,34), které doložil pak svými slovy Pokoj vám (20,19)

Evangelista Lukáš na své evangelium přímo plynule navazuje Skutky apoštolů, a to právě zmínkou o nanebevstoupení Páně. I tato událost potvrzuje fakt, že obě jeho knihy mají stejného autora. Ježíšovo nanebevstoupení ovšem neznamená, že odchází do důchodu po svém dokončeném díle spásy. Je stále s námi až do konce tohoto světa, neopouští nás a hned po 10 dnech apoštolům sesílá Ducha Svatého, který je bude provázet na své apoštolské činnosti a nás posilovat a utvrzovat v naší víře. A tak během tohoto období budeme prožívat Novénu k Seslání Ducha Svatého, ta je nyní náhradou za zrušený svatodušní oktál, který byl podobný tomu velikonočnímu.

Pane Ježíši, po dokončení Tvého díla na zemi dej, ať přijmeme Ducha Svatého, ať si dokážeme připravit své srdce na jeho opětovné přijetí, jak tomu bylo při naší svátosti biřmování.

7. velikonoční neděle (Jan 17,20-26) - C

Ježíš prosí svého Otce za všechny, kteří v něj uvěřili. A tak jako on je se svým Otcem jedno, abychom i my byli jedno, proto nám dává svou slávu. Tak tu velkou lásku mezi ním a otcem předává i nám a vyzývá nás, abychom v ní pokračovali. A slibuje nám, že přijde. A bude to brzy, pochopitelně z hlediska věků. Dává nám své Tělo a krev, dává nám vodu života a svým příchodem završí své vítězství.

Pane prosíme Tě, dej nám svého Ducha, abychom poznali Tvou božskou moc, jako ji poznal i první novozákonní mučedník Štěpán, když Tě uviděl stát po pravici Otce.

Boží hod svatodušní - Letnice (Jan 20,19-23) - C

Druhý největší svátek v roce završuje období, které začalo tím největším svátkem. Velikonoční období je zcela jistě nejkrásnější část celého liturgického roku, nejen tím, že většinou vychází na celý měsíc květen, ale hlavně svým poselstvím. Velkým předělem velikonočního období je další významná slavnost - Nanebevstoupení Páně na 40. den od zmrtvýchstání Páně. Od něj běží 10-denní novéna k dnešnímu svátku, během které za zpěvu krásné písničky č.422 se více obracíme k Duchu Svatému s prosbou o jeho dary.

A tyto dva krajní body 50-denního velikonočního období jsou i výrazem toho, že Duch Svatý pokračuje v díle, které započal Ježíš Kristus svým zmrtvýchvstáním. Vede nejen nás, ale i celou církev Boží, aby šla správným směrem a nabízí nám pochopení i těch složitějších pasáží z bible, protože právě on je pravým autorem bible. Všichni pisatelé se řídili právě jeho duchem. I v tomto možno spatřovat nerozdílnou Trojici Boží. Duch Svatý je velký spojovatel všech národů, protože jak apoštol Petr v prvním čtení ohlašoval hodně lidem z různých kmenů, tak všichni mu rozuměli ve svém rodném jazyce. A Pavel ve svém druhém čtení doplňuje Petra, že jsme všichni napojeni jedním Duchem. Proto nemůžeme dělat rozdíly mezi lidmi rúzných národů, barvy pletí, vyznání i jinak orientovaných hodnot. Duch Svatý je tu zkrátka pro všechny, aby je posiloval ve víře a hodnotném životě. Proto si Ducha Svatého nepřipomínejme jen v tyto dny, ale nezapomínejme na něj během celého roku. Duch Svatý nám pomáhá vyznat i naše hříchy při svátosti smíření, proto před přijetím této svátosti se na něj také nezapomínejme obrátit. Je samozřejmě také přítomen ve svátosti biřmování, která navazuje na náš křest a dělá z nás křesťansky dospělého člověka.

Duchu Svatý, prosíme Tě, dej nám svých 7 darů a naplň nás svou milostí a posiluj nás ve víře v následujícím mezidobí