mezidobí 2020
2. neděle v mezidobí - cyklus A (Jan 1,29-34)
Jan Křtitel nazývá Ježíše beránkem, který snímá hříchy světa. Přišel na svět, aby nás očistil od věčného hříchu. Duch Svatý Janovi zjevil, kdo je Mesiáš a komu on jako předchůdce vlastně připravoval cestu. Nechme se i my vést Božím hlasem a naslouchejme mu, jak to dělal i apoštol Pavel.
Pane prosíme Tě, dej nám své milosti, abychom byli stálí a vytrvalí ve víře a neodpadali od ní kvůli vnějším projevům tohoto světa.
3. neděle v mezidobí - cyklus A (Matouš 4,12-23)
Evangelium pojednává o povolávání apoštolů. Ježíš si vybral obyčejné, nevzdělané lidi, kteří v té době nestáli na nějakém vysokém stupínku společnosti. Ale všichni poslechli jeho hlas, a šli za ním, jak zmínění rybáři, z kterých udělal rybáře lidí (hlavně Petra), tak i tehdejší opovrhované hříšníky (např. celník Matouš). Tím Ježíš dokazuje, že nerozlišuje lidi podle společenského postavení, vzdělání ani nijak jinak a že přišel pro všechny, všechny chce zachránit od hříchu. A apoštol Pavel v listu Korintským to doplňuje.
Velký charizmatický starozákonní prorok Izaiáš už poukazuje na přicházející velké světlo do tmy, jak na něj navázal evangelista Jan v prologu svého evangelia. Duch Svatý jako skutečný autor bible se opět postaral o to, aby starozákonní, novozákonní čtení i evangelium tvořily spolu jeden souvislý neoddělitelný plně na sebe navazující celek.
Pane Ježíši, děkujeme za Tvůj hlas, když náš povoláváš k jakékoliv činnosti. Ty lépe vidíš, co zvládneme a co ne a tak Tě prosíme, abychom vždy kladně dokázali reagovat na Tvé pozvání.
Uvedení Páně do chrámu - cyklus A (Lukáš 2,22-40)
Svátek Uvedení Páně do chrámu je možná známější pod lidovým názvem Hromnice. Je to přesně 40.den po Narození Krista a kdysi až tímto svátkem končilo vánoční období, protože s tímto obdobím jasně souvisí a Ježíš zde ještě stále vystupuje jaké malé dítě. To číslo 40 se v bibli vyskytuje často jako časová jednotka (den, týden, rok apod.).
Ježíš vykonal vše, co náleželo ze zákona a v tomto směru se od jiných dětí ani lidí nijak nelišil. Ale rozdíl byl v jeho poslání, přišel od Boha - Otce, aby lid zachránil od věčného hříchu a zajistil jim věčný život. A právě toto poselství pod vlivem Ducha Svatého v něm poznal stařičký Simeon i prorokyně Anna. Jak my můžeme také poznat Boží hlas? Modlitbou a otevřeným srdcem. Zkusme to!
Maria, Ježíšova Matka, si už zde vyslechla proroctví o mučednictví svého Syna. Vše to ale důsledně zachovávala ve svém srdci a se stálou důvěrou ve svého Syna to vše snášela.
Pane prosímě Tě o dar Ducha Svatého, abychom správně poznali Tvé zjevení a vůli a dej nám také sílu se Tvým hlasem řídit, abychom Tvůj hlas nikdy nepřeslechli a podle vzoru Panny Marie ho vždy i přijmout.
5. neděle v mezidobí - cyklus A (Matouš 5,11-16)
Ježíš nazval své učedníky solí země a světlo světa. Samozřejmě, pravé světlo je sám Ježíš, ale vyvolil si své apoštoly, aby pokračovali v jeho díle a to světlo rozžíhali všem a všude (Marek 16,15). Proto ta symbolika, aby světlo svítilo všem lidem, tak aby se Boží slovo také dostalo ke všem lidem. A ve světle více vynikají dobré skutky, kdežto ty špatné se lépe a snadněji činí ve tmě. Proto to světlo je synonymem samotného Krista (Jan 1,9).
S evangeliem tradičně úplně souvisí i první starozákonní (Izaiášovo) čtení a také druhé čtení, kde apošotl Pavel zdůrazňuje, aby naše víra byla založena na moci Boží a ne lidské.
Pane prosíme Tě o dar Tvého světla, když nás začne tížit a zahalovat tma, abychom z té temnoty opět našli cestu zpět na světlo.
6. neděle v mezidobí - cyklus A (Matouš 5,17-37)
Ježíš přináší nové světlo do starozákonního chápání spravedlnosti, a to milosrdenství a lásku, kterou zákon moc neznal. Nepopírá platnost zákona, ale chce do něj vložit právě tyto skutky lásky a milosrdenství, kterými přišel osvobodit člověka od hříchu. Protože když se klín vybíjí klínem, tak to působí jen rozšiřování zlého, byť si ten postižený myslí, že je v právu. Ježíš chce řešit prevenci před represí. I v našem životě vidíme přáklady ukládáni trestů za prohřešky a trestné činy, ale nezamyšlíme se nad tím, proč byl ten zlý skutek spáchán. Kdyby k němu společnost nedávala podmínky, možná k němu nemuselo dojít a bylo by méně ukřivděných a tím i méně msty a samozřejmě i méně zybtečných soudních sporů a méně odosuzených.
Jak aktuální jsou tato Ježíšova slova i v dnešní době.
Pane, jediným pravým soudcem jsi Ty, protože Ty jediný vidíš do srdce nás všech. Prosíme Tě, abychom na zlé činy neragovali odplácením, ale za hříšníka se raději modlili, aby došlo k jeho obrácení. Dej ať nejsme závislými otroky opakovaného hříchu.
7. neděle v mezidobí - cyklus A (Matouš 5,38-48)
Dnešní evangelium opět ukazuje na obrovské milosrdenství Ježíše Krista, kterým se liší Nový zákon od Starého. Přísloví "Oko za oko a zub za zub" jen plodí další násilí a zvyšuje vzájemnou nevraživost i nenávist. Máme ale možnost svému protivníku odpustit a ten možná pod sílou odpuštění možná změní svůj přístup a obrátí se. Takových případů v historii je určitě hodně. Kdyby Ježíš schválil ukamenování Máří Magdalény, nemohla by být prvním svědkem jeho vzkříšení. A jak je vidět z evangelia (Jan 8,7) ani ti katové, co chtěli kamenovat, nebyli bez hříchu. Naštěstí to sami uznali. Tak si nemůžeme hrát na soudce. Tady je vidět jak velkou sílu má láska a moc odpuštění. Hospodin je totiž tady pro všechny lidi a všem dává šanci, ale nechává to na nás, jak ji využijeme.
Pane Ježíši, víme, že nikdy nebudeme dokonalí jako Ty, jsme jen lidé, ale dej nám své milosrdenství a lásku, abychom dokázali pochopit i svého protivníka a odpouštět.
Nejsvětější Trojice - cyklus A (Jan 3,16-18)
V tuto neděli prožíváme největší tajemství naší víry. Jak asi existuje trojjediný Bůh? To přesně nevíme. Ale dostatek odkazů v Písmě nás o existenci Trojice přesvědčuje. Ježíš je Boží Syn, o to asi žádný křesťam nepochybuje. O svém božství nás také často ujišťoval - "já a otec jsme jedno". Nejvíce takových zmínek je v Janově evangeliu, včetně už toho vzletného úvodu. Ale Duch Svatý? Ten je takovou neznámou. Ale Ježíš sám nám ho přislíbil, jako "náhradu" za sebe, když odejde ke sbému Otci. Duch Svatý bude pokračovat v jeho díle a už ve Skutcích apoštolských to vidíme, jak řídil mysl a řeč apoštolů a stejně i dnes řídí celou Kristovou církev. Jen díky Duchu Svatému církev přežila všechna utrpení a pronásledování od dob římské říše přes temný středověk, obrozenectví i největší diktatury 20. století - fašismus a komunismus. Vždy když se mluví o lásce Otce i Syna, tak tam nikdy nechybí ani Duch Svatý. I apoštol Pavel to často vzpomíná. Z toho můžeme usuzovat na trojici, která lae tvoří jeden celek.
V evangeliu zmíněný Nikodém byl farizej. I když Ježíšovu učení úplně nerozuměl, byl nám vzorem ve snaze poslouchat jeho slovo. A asi ho Ježíš provázel celým životem, protože nechyběl ani v čase Ježíšova odsouzení a utrpení. A tak už i Nikodém pochopil, že Ježíš přišel na svět, aby ho spasil, to je to druhé narození, kterému Nikodém původně nerozuměl. A Syna poslal Otec a proto věříme v jeho jednorozeného Syna. A mezi nimi je to neviditelné pouto, Duch Svatý.
Číslo tři má velký význam v životě člověka - tři skupenství hmoty, které ale mohou mezi sebou vzájemně přecházet (jistá analogie?), číslo tři symbolizuje úplnou rodinu - otec, matka a dítě (jejich vlastní počet není už důležitý), v životě člověka jsou 3 hlavní období - dětství, dopělost, stáří a i jeho jediný dne většinou se skládá ze 3 částí - práce, zábava, odpočinek.
Nehledejme ale jen analogii. Bože prosíme Tě, abychom Tvou Trojjedinost pochopili hlavně srdcem a modlitbou a k tomu nám prosím žehnej po celý zbytek církevního roku i našeho života.
11. neděle v mezidobí - cyklus A (Matouš 9,36-10,8)
Evangelium píše o povolání prvních učedníků, zvaných apoštoly. Ježíš si je sám vyvolil. Ale stejně si volá i každého z nás a zve nás na cestu za ním. Je jen na nás, zda přijmeme jeho pozvání. Každému z nás nabízí cestu dle našich možností a schopností. Propojenost všech čtení dnes vidíme v tom, že Bůh už starozákonnímu lidu nabídl smlouvu, v epištole apoštol Pavel připomíná, že Bůh dobrovolně zemřel za nás všechny, aby nás vysvobodil z hříchu a tím pro nás připravil tu evangelijní žeň, na kterou nás všechny posílá. Pane prosíme Tě, abychom nikdy nepřeslechli hlas ke Tvému pozvání.
12. neděle v mezidobí - cyklus A (Matouš 10,26-33)
V druhém čtení apoštol Pavel připomíná, že Ježíš přišel zachránit vše, co nás ohrožuje důsledkem hříchu. Dává nám novou naději, že můžeme ze hříchu povstat, nezoufat a stále jít za ním. Dnešní evangelium na to navazuje a opět nám připomíná, že ta duchovní stránka je důležitější jak ta tělesná.Ježíš nás proto povzbuzuje, že se nemusíme bát ničeho, když se oddáme do jeho náruče. Satan na nás útočí různými způsoby, chce nás zasáhnout na citlivých místech, ale Ježíš nás ujišťuje, že když se obrátíme k němu, tak máme vždy šanci, protože pro Boha máme největší cenu, větší než cokoliv materiálního i živočišného. Ježíš se přece na kříži obětoval výhradně za nás, aby nám vrátil, co jsme prvotním hříchem ztratili.
Pane prosíme Tě, ať se nebojme k Tobě se přiznat, i když naše okolí k Tobě není nakloněno.
13. neděle v mezidobí - cyklus A (Matouš 10,37-42)
Ježíš opět připomíná, že ho poslal otec, aby splnil jeho vůli. A proto bychom i jeho měli následovat a stejně jak on i my si vzít a nést svůj kříž. A tím křížem se samozřejmě Ježíši můžeme svěřit s čímkoliv. Ježíš v žádném případě nenabádá, abychom nemilovali své rodiče a bližní, on je přece sám Láska a miluje každého z nás. Jen nám chce připomenout, abychom neustávali v díle spásy, které nám sám nachystal. a tak jak se on obětoval za nás, abychom i my něco obětovali jemu. A s tím souvisí i novozákonní čtení, že když s Kristem umřeme (svému hříchu), tak také s ním i vstaneme. A to je ta propojenost nás s Kristem.Pane Ježíši, prosíme Tě, abychom Tě dokázali vždy následovat a jít stále za Tebou.
Slavnost sv. Cyrila a Metoděje (Lukáš 10, 1-9)
Pán má s každým z nás své plány. A tak si některé vyvolil za apoštoly, jiné za učedníky. a také si vyvolil Cyrila a Metoděje, díky kterým máme liturgii i v našich jazycích a postupným už 1000-letému působení se zdokonalil náš liturgický jazyk. Ta žeň je Boží království, plody Ježíšovy lásky a těmi dělníky může být každý z nás. Jen nesmíme přeslechnout Boží hlas, který nás volá, abychom i my byli účastní na jeho díle. Že jdeme jako ovce mezi vlky, o tom jsme se mohli přesvědčit v časech nesvobody, v minulém století fašismu i komunismu. Ale i tehdy jsme mohli nalézt člověka, na kterém spočinul náš pokoj a těch lidí je hodně, jen buďme všímaví. A hlavně si važme nynější období, ať už je zdravotně nebo sociálně třeba špatné, tak máme dar svobody, můžeme vyznávat víru bez jakéhokoliv strachu a toto v historii lidstva i křesťanství je skutečně výjimečný dar.
Pane, prosíme Tě, abychom vždy uposlechli Tvému hlasu a následovali Tě.
15. neděle v mezidobí - cyklus A (Matouš 13,1-23)
Známý příběh o rozsévači. Tentokrát ho Ježíš i dopodrobna vysvětlil. K jaké skupině patřím? Asi do každé z nich, podle toho, jak se to kdy hodí a jakou mám náladu. Boží slovo někdy neslyším vůbec, někdy sice ano, ale zase ho odhodím, někdy i o něm přemýšlím, ale neřídím se ním. A tak Tě Pane prosím o dobrou půdu a dar Ducha Svatého, abychom dokázal Tvé slovo poslouchat a také se ním řídit.
16. neděle v mezidobí - cyklus A (Matouš 13,24-43)
Ze slov evangelia můžeme vyčíst lásku k bližnímu. Ježíš řekl, abychom ten plevel zatím netrhali a počkali až dozraje i s pšenicí. Čili abychom nikoho neodsuzovali, nedělali předčasné soudy a dali možnost se člověku obrátit. K tomu nás povzbuzuje i první čtení. A závěrečný soud (tu situaci po žních) už nechat Synu člověka - Bohu, který vidí do naších srdcí, podle nichž si to už on sám roztřídí.
Pane Ježíši, prosíme Tě, sešli nám svého Ducha na pomoc, abychom byli jako to malé pokorné zrnko, které s Tvou pomocí může vyrůst v mohutný keř.
17. neděle v mezidobí - cyklus A (Matouš 13,44-52)
Rčení o moudrém Šalamounovi má svůj původ v dnešním 1. čtení, kdy se Bohu velice líbilo jeho přání, aby dobře vládl svému lidu. Kolik dnešních by si z něj mělo vzít příklad? Na to navazuje i 2. čtení a můžeme říci i evangelium, protože nebeské království je určeno hlavně těm, kteří vidí v každém člověku svého bližního. A právě láska k bližnímu je to nejcennější, které nás k němu přibližuje. Ta maličkost, o které slyšíme v alelujovém verši, právě z nás dělá velkými před Bohem, který vidí i to, co je v skrytosti. Pane prosíme Tě, dej abychom vždy poznali Tvou vůli, řídili se jí a naplňovali ji.
18. neděle v mezidobí - cyklus A (Matouš 14,13-21)
Jeden z nejznámějších příběhů z evangelií. Nasycení hladových zástupů je předzvěstí svátosti oltářní, eurachistie, přijímání Božího Těla. Ač tam bylo hodně lidí, všichni byli nasyceni. A tak jsme vždy i nasyceni při každé mši svaté po přijímání, protože jsme nepřijali jen kousek chleba (oplatky) , ale hlavně v něm přítomného skutečného Ježíše. Máme v sobě i jeho slovo, které vždy nás nasytí, i když jsme fyzicky hladoví. Protože to slovo je slovo věčného života. Pane prosíme Tě, nasycuj nás svým slovem, vždy když jsme po něm hladoví a povzbuzuj nás jeho nekonečnou a neomezenou aktuální platností.
19. neděle v mezidobí - cyklus A (Matouš 14,22-33)
"To jsem já, nebojte se". Slyšíme tato Ježíšova slova? Hlavně v různých nesnázích? Ježíš je stále s námi, v dobrém i zlém. V dobrém si myslíme, že ho nepotřebujeme a ve zlém někdy se trochu rouháme slovy "Kde jsi byl Bože"? Ježíš ale zná dobře všechny naše potřeby a dává nám vždy to nejlepší, to je ta jeho podaná ruka, kterou nabídl Petrovi. A že má velikou sílu, tak to znamenalo, že může kráčet i po vodě. Analogicky je to v našem životě - když Pánu věříme a oddáme se mu, dokážeme zvládat i zdánlivě nemožné věci. Ale když se od něj odvrátíme a přestáváme mu věřit, tak zase padáme zpět do svých dennodenních starostí a tím i do hříchu. Proto Petr pak začal tonout. Když si toto uvědomíme, tak Pán může opět vztáhnout ruku a vytáhne nás z nesnází. Pane, prosíme Tě o větší dar víry, abychom od Tebe neodpadali vlivem starostí tohoto světa a prosíme Tě, abychom se také nebáli a nestyděli přijmout Tvou nataženou ruku.
20. neděle v mezidobí - cyklus A (Matouš 15,21-28)
Izraelský národ je Bohem vyvolený. Často o tom čteme ve Starém zákoně. Proto i Ježíš byl primárně poslán židovskému národu hlásat radostnou zvěst. Ale Ježíš přišel pro všechny lidi a proto z díla spásy nevynechává nikoho. Často to připomínal i farizeům, jejich zbožnost byla jen zvenčí a uvnitř byla špína akteří ve své pýše pohrdali ostatními. Proto i na tomto příkladě zbožné kananejské ženy ukazuje, že přišel pro všechny, že víra a otevřené srdce je mnohem více než původ. Proto i Pavel, jehož rod měl dlouhou židovskou tradici, ochotně přijal Ježíšovou nabídku hlásat evangelium pohanům. A tak jako měl radost z každého pohana, který uvěřil, tak i ze svých židovských bratří, kteří se navrátili zpět Kristu. Pane prosíme Tě, abychom nedělali rozdíly mezi lidmi, neodsuzovali někoho jen proto, že není křesťan, ale raději mu svým životem dali příklad lásky živého Boha.
21. neděle v mezidobí - cyklus A (Matouš 16,13-20)
Petr mohl vyznat, že Ježíš je Mesiáš jen v Božím zjevení. Není jisté, zda tomu svému vyznání plně rozuměl, jeho rozporuplné postoje hlavně v době Ježíšova ukřižování stále vedou k zamyšlení. Ale toto jeho osobní vyznání znamenalo, že mu Ježíš dal privilegium vést jeho církev zde na Zemi. A právě na Petrovi vidíme, že církev je svatá, ale tvořena hříšnými lidmi. Svatá v tom, že ji založil sám Ježíš a Petr v jeho duchu mohl říci své vyznání, hříšní lidé jsme ale všichni včetně Petra, který to i sám uznal. Ale církev je Božího původu a po seslání Ducha svatého už původně zastrašení apoštolové se nebáli hlásat Boží slovo, i když věděli, že je to může a bude i stát vlastní život. Dokážeme i my vyznat, že Ježíš je Boží Syn? Uvědomujeme si to? Že jen on jediný nás může vyvést z bahna hříchu? Pane prosíme Tě za všechny nástupce apoštola Petra, nyní obzvlášť za papeže Františka, dej mu nejen zdraví, ale hlavně svého Ducha, aby Tě mohl stále neohroženě hlásat a to nejen slovy, ale také svými skutky, kterými si získal obdiv nejen katolíků, ale i ostatních křesťanů a dokonce jinověrců nebo i ateistů.
22. neděle v mezidobí - cyklus A (Matouš 16,21-27)
Do doby než byl Ježíš umučen a vzkříšen apoštolové více uvažovali lidským způsobem než božským. Není se co divit, protože Duch Svatý ještě na nic nebyl seslán. Proto i tak Petr odpovídá.
Obdobou jsou i jeruzalémské ženy z 8. zastavení křížové cesty. I my se takto často chováme. Nemáme zlý úmysl, zcela určitě to myslíme dobře, ale chybí ta Božská stránka chápaní věcí. To je ta ztráta pozemského života v prospěch života věčného.
Pane prosíme Tě o dary Ducha Svatého, abychom dokázali vždy pochopit Tvé záměry, které se často liší od skutků tohoto světa, protože jen Ty vidíš do srdce každého člověka.
23. neděle v mezidobí - cyklus A (Matouš 18,15-20)
Společným znakem všech dnešních nedělních čtení je láska k bližnímu. Ježíš proto ani neodsuzuje kritiku, pokud je míněna ve smyslu pomoci svému bližnímu a není-li výrazem našeho egoismu. Proto i dobře míněným slovem můžeme bližnímu pomoci. A pokud ten dotyčný uvidí v našem jednání např. v odpuštění nějaký náznak lásky, tak ho to může přiblížit ke Kristu a nám to může také duchovně pomoci.
Pane Ježíši prosíme Tě, abychom vždy milovali svého bližního, protože i v něm můžeme vidět Tebe samotného a vždy dokázali odpustit, abys mohl odpustit i Ty nám naše poklesky. .
24. neděle v mezidobí - cyklus A (Matouš 18,21-35)
Odpuštění je asi nejdůležitějším aspektem naší víry, protože je v něm obsažena láska k bližnímu. Číslo 77 netřeba brát doslovně, je to symbol - sedmička znamená dokonalost, a pokud jsou tam ty sedmičky dvě, tak to vlastně znamená úplnost, čli odpouštět vždy. Náš bližní je každý člověk, ať už je nám sympatický nebo ne. A Ježíš často připomínal, abychom milovali i své nepřátelé. Odpuštění samozřejmě neznamená, že s jednáním toho dotyčného musíme souhlasit, navazuje to i na evangelium z minulého neděle, kdy hříšníka máme nejdříve diskrétně napomenout a pak s pomocí svědků. Ale vždy platí, že cílem není ho odsoudit, ale pomoci mu navrátit se na správnou cestu. A v tomto je síla odpuštění. Když nám někdo odpustí, komu jsme ublížili, cítíme velkou úlevu. Pane prosíme Tě, abychom dokázali vždy každému odpouštět, v každém člověku viděli Božího tvora, abys mohl pak odpustit i Ty nám.
25. neděle v mezidobí - cyklus A (Matouš 20,1-16)
Principem dnešního evangelia je skutečnost, že k Bohu se můžeme obrátit kdykoliv. Někdo je věřící od narození, přesněji od svého křtu a zůstává ním stále. To jsou ti dělníci najati ráno. Ale Bůh je rád za každé obrácení k němu, třeba až ve středním věku.To jsou ti najatí v poledne nebo odpoledne. A ti najatí večer jsou ti, kteří se obrátili v posledních chvílích svého pozemského života. Slova nikdo nás nenajal znamenají, že o Bohu celý život neslyšeli nebo jen negativní věci. A proto Bůh je rád za každé obrácení v kterémkoliv období našeho života. Proto nekřivdí ani těm najatým brzy ráno, když jim vyplácí stejně jak těm najatým až večer. Protože dar víry je vzácný dar, který měli od narození a ta tíha dne a horko znamená jejich pronásledování za víru, za to, že trpěli za Ježíše. U prvních křesťanů trpění za víru bylo dokonce jejich radostí, protože to dělali pro nás všechny. Proto se radujme z každého obráceného k Bohu. Pane prosíme Tě, abychom neodsuzovali ty, kteří kdysi nevěřili nebo byli od Boha daleko, nebo dokonce proti němu bojovali, ale naopak se společně s nimi radovali z Tvé nekonečné lásky, kterou dáváš každému.
26. neděle v mezidobí - cyklus A (Matouš 21,28-32)
Toto evangelium je svým obsahem velmi podobné evangeliu o marnotratném synovi. První syn z dnešního evangelia se podobá tomu staršímu, který sice otci věrně sloužil, ale odmítl otcovo odpuštění mladšímu synovi, čímž vlastně popřel Boží lásku a milosrdenství. Ten druhý syn se podobá tomu mladšímu, který velmi zhřešil, ale nakonec konal pokání a prosil Boha o odpuštění. V kterém z těch synů se vidíme my? Jen slibujeme a nic neplníme, nejen ve vztahu k bližnímu, ale i k Bohu anebo si uvědomujeme svou hříšnost a nedokonalost a poprosíme Boha o pomoc. Tyto dva případy jsou kombinované. Pak ještě může existovat člověk, který vše co slíbí, splní. Ale jsme jen hříšní lidé a nikdo z nás není úplně bez hříchu, tak ve své důslednosti do této skupiny patří jen Ježíš, jako Boží Syn. A pak je skupina těch, co ani nic neslíbí, ale ani ničeho nelitují. Ti postupně odpadávají od své víry a volí si dobrovolně cestu odloučení od Boha. Pane prosíme Tě, dej, abychom se dokázali zamýšlet nad svými slovy i skutky, na soulad nebo nesoulad mezi nimi a když vidíme, že nám to úplně nedaří, tak prosíme o Tvou pomo, abychom se nebáli a nestyděli o to požádat.
27. neděle v mezidobí - cyklus A (Matouš 21,33-43)
Toto podobenství je věnováno vyvolenému židovskému lidu. Ježíš je varuje, že ztrácejí svou víru v přislíbeného Mesiáše, kterého Bůh slíbil již Abrahámovi. Ti jeho služebníci jsou proroci, které také nechali popravit včetně toho nejvýznamnějšího Jana Křtitele. Ve své zatvrzelosti odmítli přijmout slovo Spasitele. Ten dědic je samozřejmě sám Ježíš, kterého také chtějí umlčet tím, že ho zabijí. Ale víru nelze úplně udusit, proto Bůh dá tuto možnost spásy, která byla primárně určena pro Židy, také jiným národům, pohanům. A opět k tomu použil své učedníky, hlavně apoštola Pavla. Ale toto podobenství je aktuální i nyní. My křesťané, pokřtění od narození necítíme nějakou nadřazenost vůči těm ostatním, kterým nebyla možnost hned uvěřit nebo byli dlouho zaslepeni nebo zatvrzelí? Ale i mezi nim jsou lidé, kteří Boha hledají a my místo, abychom jim podali pomocnou ruku, se k nim stavíme pohrdavě nebo dokonce odmítavě. Hlásáme sice křesťanské myšlenky, ale ruku na srdce, řídíme se jimi a jednáme se podle nich? Takže je na každém z nás, jak se k tomuto dnešnímu podobenství postavíme. Pane prosíme Tě, dej nám sílu uvěřit Tvému slovu a hlásat ho dále hlavně těm "hříšníkům", kteří Boha neznali, ale možná by ho chtěli poznat. Dej ať se k nikomu, k žádnému národu nechovali povýšeně, nenávistně a odmítavě.
28. neděle v mezidobí - cyklus A (Matouš 22,1-14)
Toto podobenství patří k těm těžším na pochopení a zdánlivě si dokonce i jakoby odporuje. Na jedné straně král řekl, že ať přijdou úplně všichni bez rozdílu a vzápětí na to vyhodí jednoho bez svatebního oděvu. Dlouho jsem to také nechápal. Ale třeba to vzít skutečně jako podobenství s přihlédnutím na aktuální dobu. Pozvaní hosté jsou příslušníci židovského lidu. Oni věděli od svých proroků, že má přijít Mesiáš a že oni jsou tím vyvoleným národem, kterým se tato zvěst dostala jako prvním. Jenže ho nepřijali, odmítali už i Kristova předchůdce Jana Křtitele, který na Ježíšův příchod upozorňoval a pak samozřejmě i Ježíše. Místo toho navíc pronásledovali ty, kteří v něj uvěřili, kamenovali a zabíjeli proroky. To je jasné z první části evangelia. Proto Ježíš pak apoštolům přikázal, aby hlásali slovo pohanům, kteří o něm zpočátku neměli ani tušení. A to jsou ti nově pozvaní na svatbu místo původního židovského lidu. A hodně pohanů uvěřilo a nechalo se pokřtít. A ten člověk bez svatebních šatů znamená to, že odmítl poslouchat hlásaní apoštolů radostné zvěsti a v podstatě se zachoval stejně zatvrzele jak ti původně pozvaní a odmítl poznávat pravdu, stále lpět na svém přesvědčení té pravdě se bránit za každou cenu. A nejsme na tom podobně někdy i my křesťané? Třeba v Boha věříme, ale odmítáme k němu udělat bližší krok, obrátit se na něj, možná se zatvrzujeme tím, že nám stejně nemůže pomoci a tím vlastně odmítáme jeho pozvání na svatbu, slovy evangelisty Matouše si odmítáme obléci svatební oděv a tím přijímat Ježíšovy milosti, které nám dává zdarma stejně jako král ty pozvánky na svatbu všem lidem. . Pane prosíme Tě, abychom nikdy neodmítali Tvé pozvání ke stolu a abychom nepodléhali světským starostem tak, že přeslechneme Tvůj hlas.
29. neděle v mezidobí - cyklus A (Matouš 22,15-21)
Dnešní evangelium ukazuje dvojí tvář lidí. Toto podobenství se primárně vztahuje na farizeje, ale v podstatě je mířeno na všechny z nás v jakékoliv době. I Když by se zdálo, že v dnešní době se sice hodí hlavně na politiky před volbami a po nich, tak se v něm najde svým způsobem každý z nás. Pod záminkou něčeho dobrého se snažíme dostat ty ostatní do úzkých otázkami, na které neexistuje jednoznačná odpověď a jak možnost jejich odpovědi a) tak i b) by se nám hodila k jejich diskreditaci. Navenek to vypadá, jako by nám šlo o jejich dobro, ve skutečnosti je zde touha po pomstě, zesměšnění, ublížení našemu bližnímu. Proto tato Ježíšova odpověď, abychom do vztahu s Bohem nemíchali žádné světské záležitosti nebo je dokonce povyšovali nad něj. Takže tomuto světu dávejme, co je jeho, ale nepoužívejme k tomu věci, které by nás od Boha oddalovaly, tj. samozřejmě hlavně hřích.
Pane prosíme Tě, abychom našli k Tobě správný vztah nezatížený vnějším světem, protože Tvé království, po kterém toužím nejen já, ale i můj bližní, není z tohoto světa.
30. neděle v mezidobí - cyklus A (Matouš 22,34-40)
Dnešní evangelium opět poukazuje na to, že se Ježíš nenechá vyvést z míry dotazem farizejů. Bylo tehdy hodně předpisů, které zatěžovaly lid, některá možná až moc tvrdá a přitom nepodstatná, na kterých si ale zákonici zakládali. Ježíš není právník, aby hledal různé kličky a paragrafy, ale jednoznačně na první místo staví lásku. Láska je to, kvůli čemu přišel na svět jako člověk. Jeho ukřižování svědčí o velké lásce k nám hříšníkům, když na sebe vzal všechny naše hříchy, aby nás vykoupil. Zdůrazňuje nejen lásku k Bohu, ale i k bližnímu. A v těchto dvou větách je celé desatero, které kdysi Bůh dal Mojžíšovi, protože 1. až 3. přikázání nám ukazují lásku k Bohu a ty další od 4. až po 10. lásku k bližnímu. Tímto Ježíš ukazuje, že bližní je nám každý člověk, protože jeho oběť byla určena všem, nejen vyvoleným jak si mysleli tehdejší farizeové a i jak to hlásají některé sekty i v dnešní době. Díky Ježíšově přímé odpovědi můžeme také rozjímat, co pro nás znamená láska k Bohu, zda je pro nás na prvním místě a co znamená láska k bližnímu. Pane prosíme Tě, abychom Tě vždy dokázali milovat jako svého Boha a milovat svého bližního jako sám sebe a tím potvrzovat slova Písma, jak nám to zvěstoval Duch Svatý ústy Božích proroků.
Slavnost Všech Svatých (31. neděle) - (Matouš 5,1-12)
Tato Ježíšova blahoslavenství jsou jedním z nejznámějších textů evangelií. Čtou se i během jiných významných příležitostech. V těchto verších je velká naděje na věčný život s Bohem. Když půjdeme Ježíšovou cestou, budeme se mu snažit se podobat, tak cesta k jeho království je pro nás otevřena.
Ježíš po nás nechce bezhříšnost, ví, že to ani nejde. Jsme lidé zatíženi dědičným hříchem. Ale dává nám možnost opět vstát, své činy litovat a opět jej následovat.
Představa svatých je u hodně lidí velmi deformovaná. Byli to lidé stejní jak my, silní i slabí, bohatí i chudí, vzdělaní i negramotní, muži, ženy i děti, ale společným znakem je, že vždy spoléhali více na Boha než na sebe, když nějakým způsobem upadli nebo se dostali do na první pohled neřešitelné nebo zamotané životní situace. Proto je cílem každého z nás svatost, což znamená vidět Boha. A právě v tomto je pokora.
Se svátkem Všech svatých, kdy si připomínám již církev oslavenou, souvisí i následující svátek dušiček, kdy si připomínáme církev trpící, to jsou lidé, kteří už ukončili pozemskou cestu a čekají na otevření Boží slávy. A je proto dobré, abychom my, příslušníci církve putující, se za ně modlili, za spásu jejich duší a i tímto pomáháme vytvořit jednotu církve, živých, zemřelých a už oslavených.
Odpočinutí věčné dej všem zemřelým o Pane, a světlo věčné ať jim svítí, ať odpočívají v pokoji. Amen.
32. neděle v mezidobí - cyklus A (Matouš 25,1-13)
Ke konci církevního roku stejně jako na jeho začátku se věnujeme eschatologii, tj. druhému příchodu Krista. Smyslem dnešního evangelia je ostražitost a připravenost. Nevíme, kdy přijde Pán a v jakém stavu zrovna tehdy budeme. Tak žujme stále tak, jakoby dnešní den byl náš poslední. Konejme dobro, neodvracejme se od Pána a nezatěžujme se nepodstatnými věcmi. V dnešní době, když se nemůžeme stýkat osobně, buďme spojeni modlitbou, která nás všechny spojuje s Kristem. Tak pak už by se nám nemělo stát, že bychom neměli olej, Ten olej je symbol našeho vztahu k Bohu.
Pane prosíme Tě, abychom byli stále připraveni na Tvůj příchod konáním Tvé vůle.
33. neděle v mezidobí - cyklus A (Matouš 25,14-30)
Toto evangelium podobně jak to z 28. neděle o svatebním šatu připadá na první pohled dost tvrdé, že Pán je velmi necitlivý. Ale nutno si uvědomit, že Ježíš mluví v obrazech, podobenstvích, protože přímou řeč by tehdy Židé a učedníci nepochopili. A ani my dnes, naše chápání není jak to Boží. Proto Ježíš používá podobenství. Ty hřivny symbolizují dary, která nám Bůh dalo. Někomu více a někomu méně. A nyní je na nás, jak s těmi jeho dary naložíme, zda je budeme rozvíjet ve prospěch společnosti i našich bližních anebo Božími dary pohrdneme a mávneme nad nimi rukou. A to je právě případ toho posledního sluhy. Pán mu nevytýká, že nic nevydělal, to se může samozřejmě stát, sledujeme zprávy v televizi apod., ale vytýká mu skutečnost, že se o to vůbec nesnažil, tzn. pohrdl Božími dary. Proto kdo má hodně, tomu se přidá, protože své dary dané od Boha věnuje ve prospěch lidí i společnosti a kdo nimi pohrdá, tak si je vůbec nezaslouží.
Pane prosíme Tě, abychom Tvé dary, co jsi nám dal, hlavně dar víry, dokázali použít ve prospěch všech lidí a abychom se od Tebe nikdy neodvraceli.
Neděle Krista Krále - cyklus A (Matouš 25,31-46)
Na závěr církevního roku si připomínáme Ježíšovo definitivní vítězství nad smrtí. Posledním soudem se završuje jeho království na tomto fyzickém světě. Dále už budeme pokračovat už v tom dokonalém, nebeském. K němu nás Ježíš zve svým milosrdenstvím. Dává tedy podíl na něm i nám všem. Je ale důležité, abychom šli jeho cestou, tj. cestou lásky ke svému bližnímu, mezi které patří všichni lidé. Ježíš na svých ránách z Golgoty cítí všechny naše dobré i špatné skutky, protože všechny lidi nazval svými bratry. Samozřejmě základním klíčem vstupu na nebeskou hostinu je láska a milosrdenství Ježíše, ale můžeme k němu přispět i my svými skutky, které jsou v souladu s jeho vůlí. Proto buďme stále připraveni na Ježíšův druhý příchod.
Pane, prosíme Tě, abychom neztráceli svou víru a abychom ji posilovali i svými dobrými skutky na našich bližních.