advent a vánoce 2021

1. neděle adventní - cyklus C (Lukáš 21,25-36)

Vstupujeme do adventu, nového církevního roku, většina nedělních textů bude nyní z Lukášova evangelia (cyklus C). Texty z posledních týdnů mezidobí i počátku adventu mají společnou estachologickou povahu, tj. uvažování o Ježíšově druhém příchodu, tj. lidově řečeno o konci světa. Není se ho třeba bát, je však třeba být připraven, žít tak, jako kdyby každý náš den byl poslední, být Pánu na blízku a důvěřovat mu. I když o tom dnu nevíme, zda bude zítra, za deset nebo tisíc let, tak Pán nám neustále dává různá znamení, abychom byli připraveni. Nejsou tak viditelná, jak by si někteří přáli, ale s Kristem máme možnost se stále setkávat, v kostele, ve společenství u modlitby, vidět ho v našem bližním.

Pane dej, abychom byli na Tvůj příchod vždy připraveni, dej nám sílu a svého Ducha do celého následujícího církevního roku.

2. neděle adventní - cyklus C (Lukáš 3,1-6)

Ústřední postavou adventu je Jan Křtitel. Sám Ježíš ho nazval největším z lidí narozených z matky (Matouš 11,11). Jan měl připravit cestu Kristovi a zhostil se jí dokonale. Vynikal svou skromností, žil střídmě a lidem trpělivě vysvětloval kdo je Mesiáš, přestože někteří za Mesiáše považovali jeho (Matouš 3,11 Jan 1,36). Ale když bylo třeba, dokázal být i kritický a říci pravdu farizeům i saducejům. Ale vždy v dobré víře. Dokonce i jeho vrah Herodes mu rád naslouchal (Marek 6,20). Nejdůležitější Janův odkaz je, abychom činili pokání. Tím neprojevíme svou slabost, ale naopak sílu postavit se pokušení ke hříchu a jen pokorou v srdci můžeme očekávat něco krásného, které se splní v příchodu Ježíše Krista, který přinese lásku a milost (Jan 1,17), což je více než nám levně nabízejí různí "pohanští bohové" v podobě politiků nebo různé komerce. Tato levná řešení zaujmou většinu lidi mnohem více jak Kristova pravda, ale ony nemají dlouhodobého trvání, po slastném pití přichází kocovina. Ale Ježíšova pravda není na pohled atraktivní, Ježíš dokáže být i kritický a vyčítavý, ale vždy s úmyslem kteréhokoliv člověka přivést na správnou cestu. Ježíš na rozdíl od politiků nikdy nepoukazuje na nějakého jeho protivníka nebo konkurenta, který má jiné názory, miluje všechny lidi bez rozdílů, jeho cílem je naopak nás všechny sjednotit ve víře a lásce (Římanům 1,16) a hlavně nám nabízí řešení na celý život, nejen na této zemi, ale i jeho pokračování. Základem je uvěřit a kdo má pevnou víru, tak Duch Svatý si už k němu najde cestu. Proto s radostí očekáváme příchod Ježíše Spasitele, protože po tom prvním přijde i ten druhý, definitivní, vítězný.

Pane Ježíši prosíme Tě, abychom neztráceli víru v Tebe a s radostí očekávali Tvůj první příchod do našeho srdce a tím byli připraveni na Tvůj druhý příchod.

3. neděle adventní - cyklus C (Lukáš 3,10-18)

Evangelium pokračuje ústřední postavou adventu, Jana Křtitele. I když sám se nenazýval prorokem, tak důsledně napomínal lid a připravoval ho na příchod slibovaného Mesiáše. Všem lidem říkal, jak mají žít, zdůrazňoval pokoru, že není ten Mesiáš, za kterého ho lidé začali považovat, ale ukázal na Ježíše a nazval ho Beránkem Božím, tak jako Krista nazýváme při každé mši svaté chvíli před tím, než ho živého přijmeme. Jeho křest ponořením do vody byl předzvěstí skutečného křtu Duchem Svatým, kterým nás bude křtít Ježíš a posléze jeho učedníci a následovníci. .

Pane dej abychom se vždy dokázali zamyslet nad slovy Tvého předchůdce Jana Křtitele, který nám vždy důsledně ukazoval svou skromností, pokorou a pokáním na správnou cestu k Tobě.

Do 16.12. se jednotlivá čtení budou zaměřovat více na Kristův druhý příchod, pak už budeme až do Štědrého dne očekávat památku jeho prvního příchodu, kdy přišel na svět jako člověk.

4. neděle adventní - cyklus C (Lukáš 1,39-45)

Evangelista Lukáš popisuje setkání dvou žen, které zázračně počaly dle Boží vůle a s radostí přijaly jeho plán na záchranu lidstva od hříchu. Ale také první setkání Jana Křtitele a Ježíše Krista se událo již v lůně jejich matek. Alžběta v Marii poznala matku svého Pána a svým radostným zvoláním dala biblický základ dnešní modlitbě Zdrávas Maria.

V dnešní době se hodně setkáváme s opačným trendem - neochotou matek donosit své dítě a vzdávají se ho, v lepším případě ho donosí a dají někde k adopci, v tom horším volí potrat, což je vlastně zabití již živého tvoru. Ale není to jen jejich vina, často k tomu nahrává nepřátelské liberální prostředí, které preferuje tato "snadná" řešení.

Pane prosíme Tě, osviť svým duchem myšlení budoucích matek, aby dokázaly i navzdory nepříznivým okolnostem přijmout své počaté dítě, právo na život matky by nemělo být odděleno od práva jejího dítěte.

4. adventní týden většinou nebývá celý. Končí vždy Štědrým dnem odpoledne. Večer se už připravujeme na slavnost Narození Páně, na jeho první příchod.

Pane prosíme Tě dej, abychom měli otevřenou duši pro Tvůj příchod, aby v nich byla láska k bližnímu, aby ses mohl narodit do čistého srdce a abychom vánoce nevnímali jako světské konzumní a uspěchané svátky, ale více jako duchovní rozměr Tvého spasitelného díla.

slavnost Svaté Rodiny - cyklus C (Lukáš 2,41-52)

Svatá rodina se vždy slaví uprostřed oktálu Narození Páně, v neděli mezi Narozením Páně a Novým rokem. Pokud neděle padnou na tyto zmíněné slavnosti, tak v tom případě se slaví 30.12. Jedná se o slavnost, takže je nadřazena svátku sv. Štěpána, muže plného Ducha Svatého, prvomučedníka, kterého si ale v tento den také můžeme připomenout díky jeho rozhodnutí obětovat i svůj život za svědectví o zmrtvýchvstalém Kristu, kterého viděl stát po Otcově pravici (Sk 7,55-60).

Svatá Rodina nám je příkladem následováním i pokorou Bohu. Maria přijala Boží plán a stala se Matkou, Boží plán přijal i Josef a vzal si Marii za manželku a adoptoval Ježíše, Božího Syna. A chránil ho před nástrahy tehdejšího světa a absolvoval s ním i Marií strastiplnou cestu do Egypta (Mt 2,13) před krutým Herodesem.

V tomto úryvku evangelia se poprvé setkáváme s Ježíšovou božskou i lidskou přirozeností, na jedné straně zdůrazňuje význam svého nebeského Otce, ale na druhé stráně zůstává poslušný svému pozemskému adoptivnímu otci Josefovi.

Pane, prosíme Tě, aby se tradiční hodnoty rodiny, jako požehnaný sňatek manželů, přijetí a výchova dětí neztrácely smysl a význam ani v této liberální společenství a v případě nesnází se nechat vést Duchem Svatým stejně jak se jím nechal vést prvomučedník Štěpán. (1.Kor 7,10)

Druhá neděle po Narození Páně - cyklus C (Jan 1,1-18)

Tento úvod vzletného Janova evangelia nás vrací zpět do slavnosti Narození Páně, kdy se čte poprvé (ve dne). Apoštol a evangelista Jan nazývá Ježíše Slovem i Světlem. Pravé slovo a pravé světlo, ve kterém je život i naděje. Světlo je opak tmy, to ví všichni, ve světle nezakopneme, nebudeme klopýtat. Tma symbolizuje zlo, satana, protože může ukrýt špatné skutky. Kdo koná dobro, nemusí se za ně stydět a proto má rád světlo. Kdo koná zlo, tak nechce, aby ho bylo moc vidět a tím pádem odhalit. A právě toto světlo nám nabízí Ježíš, světlo radostné zvěsti, evangelia, že tma je jeho obětí na kříži definitivně poraženo.

Co se týká slova, není třeba moc mluvit, někdy i mlčení mnoho znamená, Ježíš také nevysvětloval všechno, když viděl, že na opačné straně není žádná snaha ho přijmout ani jeho slovo a ti dotyční se nedali přesvědčit ani jasnými znameními z nebe, zázraky. Slovo můžeme vnímat i ve svém srdci a uchovávat ho tam, jak to zmiňuje u Panny Marie, Ježíšovy matky až 2x evangelista Lukáš. Slovo je pravda, která přišla skrze Ježíše a tím doplnila Starý zákon, kterému ještě chyběla právě pravda, láska a milosrdenství.

Pane Ježíši, prosíme Tě, dej abychom do temna svých srdcí dokázali přijmout Tvé slovo i světlo a toto světlo i slovo přenášet dále všem lidem dobré vůle, všem, kdo o něj stojí anebo alespoň projevují zájem.

Křest Páně - cyklus C (Lukáš 3,15-22)

Nedělí Křtu Páně končí vánoční období. Některé neliturgické náležitosti (vánoční stromky, betlém apod.) mohou být až do slavnosti Obětování Páně - Hromnice (2.2.)

V týdnu před zmíněnou nedělí si připomínáme Slavnost Zjevení Páně (6.1.), kdy mudrci z východu byť pohané, byli znalí Starého zákona (Micheáš 5,1) a navštívili malého Ježíše. Nevíme kolik jich bylo. Podle darů usuzujeme, že byli tři a z toho vznikl i lidový název svátku Tři králové. Možná i toto je předobrazem Nejsvětější Trojice. Ta zářící betlémská hvězda, která vedla mudrce, byla dle astronomů (např. RNDr. Grygara) konjunktura planet Jupiter a Saturn, která se stala v roce 6 př.n.l. a byla doprovázena obrovskou světelnou září, která je spolehlivě vedla a i díky ní bylo možno určit datum Kristova narození. Východní křesťané obě slavnosti spojují do jedné na 6.1.

Jan křtem Ježíše v podstatě dovršil svou pozemskou úlohu. Připravil Židy na příchod Mesiáše. Nyní už sám uznává, že se musí menšit, protože už přišel někdo větší než on, komu není hoden zavázat opánky na nohou. Slovy "Hle beránek Boží" (Jan 1,27-29), které citujeme denně před přijetím eucharistie, ukázal na vyšší poslání Ježíše jako pravého Boha, které hned nato potvrdil hlas z nebe "Toto je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení". V tomto hlase možno pozorovat první jasné zjevení Nejsvětější Trojice - jednota a láska Otce a Syna skrze Ducha Svatého.

Pane Ježíši, tak jako Jan Křtitel vždy konal Tvou vůli, prosíme Tě, abychom Tě vždy následovali i cestou svých křížů, a k tomu prosíme o pomoc Tvého Ducha. A tak jako jsi mudrce vedl pomocí zářicí hvězdy, veď i nás na cestě k Otci, aby byla přímá a zářivá.