25.2. - 2. postní neděle cyklus B (Marek 9,2-10)

Ježíšovo proměnění na hoře Tábor bylo předzvěstí jeho Zmrtvýchvstání. To je to silné světlo, které tak oslepilo Petra, Jana a Jakuba, že nevěděli, co mají říci. Jsou věci, které svými smysly nepochopíme a proto věříme. Ale Bůh se opět zjevil ve své trojjedinečné podobě. Ten hlas byl stejný jak u Ježíšova křtu (Marek 1,11). Duchu Svatý  pomáhej nám v pochopení Písma, v rozeznávání pravdy a bludů.

4.3. - 3. postní neděle cyklus B (Jan 2,13-25)

Příběh z Janova evangelia je velice známý. I ostatní evangelisté opisují proces očišťování chrámu, ale není jisté, zda se jedná o stejnou událost, protože Jan tuto situaci opisuje na počátku Ježišova veřejného účinkování a synoptici (Matouš 21, Marek 11, Lukáš 19) naopak spíše až v závěru. Takové zneuctění chrámu se klidně mohlo stát vícekrát a proto ho Ježíš vždy musel očistit. Paralela s tím, jak my musíme také opakovaně očišťovat ve svátosti smíření svou duši od stále se opakujících hříchů.

Podobné situace se objevují v historii lidstva stále, i dnes. Kolika znesvěcení chrámů jsme byli svědci v nedávné minulosti, kdy např. v kostele Dona Bosca v Ostravě bylo skladiště nebo pohled na zcela zdevastovaný kostel sv. Matouše "bratrskými vojsky" v Deštném v Orlických horách. A kolika jsme svědky i dnes, např. v arabských zemích, Africe, Americe? To jsou ty skutečné případy. Ale možná ještě závažnější případem je naše vlastní znesvěcení. Vždyť naše tělo je chrámem Ducha Svatého a každým svým hříchem právě ten chrám znesvěcujeme. A náš hřích se podobá těm směnárníkům nebo prodavačům holubů. Ježíš je z chrámu vyhnal bičem, naše hříchy však vyhnal krvavým způsobem, svou bolestnou obětí na kříži. A proto vždy při pohledu na kříž si uvědomme, jak stále znesvěcujeme svůj chrám tím, že přestoupíme nějaké přikázání a tím Ježíše stále nutíme vytahovat ten pomyslný bič. On nás samozřejmě nijak bičovat nechce, ale stále nám říká, postůj člověče, zastav se, já přece bydlím v každém chrámu, jsem tady pro Tebe. Tvá čistá duše je přece mnohem cennější než pomíjitelný komerční majetek, který do chrámu nepatří. To nám říká Ježíš.

Všechna 3 čtení se sebou úzce souvisí. V Mojžíšově knize Exodus čteme o Božích přikázáních, které když nedodržujeme, tak tím znesvěcujeme svůj i Boží chrám, v Pavlově epištole čteme o Kristově kříži, který Židy uráží a pohané se mu smějí. Pro nás křesťany je však kříž spása, předzvěst znovupostaveného chrámu za 3 dny.

Ztišme se a poslechněme Pána. My na rozdíl od tehdejších zákoníků, farizejů i učedníků už víme, že ten chrám (své Tělo) Ježíš zbořil a za tři dny znovu postavil svým ukřižováním a zmrtvýchvstáním, ale uvědomujeme si to plně vždy když hřešíme? Pane, pomáhej nám v jakémkoliv pokušení!

11.3. - 4. postní neděle (radostná) cyklus B (Jan 3,14-21)

Apoštol Jan opět přináší rozhovor Ježíše s Nikodémem. Ježíš je nazýván Světlem, stejně jak ve svém prologu (1,9), který známe dobře z vánočního období. To je to pravé Světlo, které přišlo na svět, aby ho spasilo. Bůh z velké lásky k nám vydal svého jediného Syna, aby hřích vykoupil svou vlastní krví.

Opět se všechna čtení prolínají - a to ve smyslu proměny starého v nové, hříchu a smrti v život, tmy ve světlo. Starozákonní čtení knihy Paralipomenon ukazuje na hřích, kdy světské starosti odvedly představené i lid od Boha, od víry, a ten vedl k babylonskému zajetí. Ale skrze krále Kýra Bůh opět podává svou ruku, díky které opět Izraelité mohli vstát, oživit svou ztracenou víru. Osvobození lidu z babylonského zajetí se někdy nazývá starozákonním evangeliem. A apoštol Pavel ve své epištole zdůrazňuje Boží Lásku, která nás vykoupila, že vzkříšením Krista skrze Lásku a naši víru budeme také vzkříšeni.

Světlo je symbolem života, který nám Ježíš svou cestou kříže navrátil zpět. Nemusel jít, ale šel, protože plnil vůli svého Otce. A to dokonale, do poslední kapky krve.

Tak Tě Pane Ježíši prosíme, abychom šli také Tvou cestou, svou vírou, svými činy, milosrdenstvím a láskou. Nemůžeme se Ti rovnat v dokonalosti, ale můžeme Tě následovat. Absolvovat s Tebou křížovou cestu, pomoci nést kříž, ale hlavně se radovat z vítězného, pro tehdejší svět (ale často i ten dnešní) absolutně nečekaného rozuzlení Tvé cesty. A opět můžeme najít souvislost, protože dnešní neděle se také nazývá radostnou a kněží mohou nosit růžovou barvu svého roucha.

Dej nám prosím ke změně našeho života, k tomuto rozhodnutí sílu a potřebné dary Ducha Svatého.

18.3. - 5. postní neděle cyklus B (Jan 12,20-33)

Dnešní postní čtení už se začínají zaměřovat na Ježíšovou smrt. Smrt je důsledkem hříchu. A opět se prolínají všechna tři čtení. Starozákonní prorok popisuje porušování smlouvy Boha s lidmi a to takovým způsobem, že Bůh musí vyhlásit novou smlouvu. Jediný Bůh je Hospodin, jediný který lidu může odpustit jeho prohřešky. Proto Ježíš podle Listu Židům prosí svého Otce i za nás o odpuštění. Ač je sám Bůh, nyní se chová jako poslušný Syn, který svého Otce ve všem poslechne. Neposlušností jsme se od Boha odvrátili a tak jen právě poslušnost odvrací a vysvobozuje hříchy. A Otec pak může říci, že oslaví své Jméno. Ježíš řekl, že ten hlas byl určen hlavně nám, abychom si uvědomili své hříchy, aby byl soud na tímto světem a my jsme byli z jeho otroctví vysvobozeni. Ale abychom byli vysvobozeni, musí v nás nejdříve něco zemřít, a to je hřích, někdy je nazývám "starým" člověkem. A toto mohl zrealizovat jen Ježíš svou vlastní smrtí, zvolil cestu kříže, na který byly naloženy všechny naše hříchy, aby mohly zemřít s ním a svým zmrtvýchvstáním ukázat a přesvědčit, že aby mohlo něco nového čistého vzniknout, musí to vše staré odumřít jak se to píše v dnešním podobenství o pšeničném zrnu. Když při každé mši sv. kněz po Proměnění vína v Krev Kristovou konstatuje "Toto je nová smlouva" (Matouš 26,28, 1.Korintským 11,25), tak tato smlouva je vlastně finálním výsledkem všech těch předzvěstí o proměně starého v nové, viny v odpuštění, hříchu v nevinnost. A toto skutečně nešlo udělat jinak než cestou kříže. Protože jen tímto krvavým způsobem mohlo být smyto všechno to zlo a být definitivně poraženo. Kdyby zlo nedostalo takovou silnou ránu v době, kdy si už myslelo, že zvítězilo, tak by dnes každého stále ovládalo a spoutávalo a nebyla by žádná moc ho porazit a zbavit se ho.

Pane, prosíme Tě, dej abychom si pohledem na kterýkoliv kříž v kostele, na ulici, v poli nebo lese připoměli Tvou velikou obět za nás, největší obět Lásky. Protože "nikdo nemá větší lásku než ten, kdo někdo položí život za své přátele" (Jan 15,13)

25.3. Květná neděle cyklus B (Markovy pašije 14,1-15,47) 

Vždy každým rokem na 6. postní - Květnou (palmovou) neděli se čte evangelium některého synoptika, podle aktuálního cyklu B je to nyní sv.Marek a na Velký pátek vždy podle sv.Jana. Obě tato evangelia jsou vždy výrazně delší a popisují vlastně všechny nejvýznamnější události Ježíšova života - ustanovení Poslední večeře (Eucharisite), nespravedlivé obvinění Ježíše velradou a odsouzení Pilátem, popisují jeho křížovou cestu na Golgotu, jsou zaznamenány jeho poslední slova na kříži, jeho smrt a pohřbení. Tento příběh je známý a srozumitelný, není ho třeba už více komentovat. Tak při jeho poslechu se zamysleme a posléze ztišme a rozjímejme. Proč toto umučení spojené s velkým ponížením Ježíš podstoupil? Jen a jen z lásky k nám, aby nás vykoupil od věčného hříchu. A hlavně si musíme uvědomit, že Ježíšovou smrtí nic nekončí, protože jak to několikrát už předpověděl, třetí den vstane a spolu s ním povstaneme i my k novému životu!. Ale bez této krvavé oběti by to nebylo možné! Aby mohlo něco nového vzniknout, musí nejprve to staré odumřít, zaniknout. Takže byť dle čtení je to velmi smutný příběh, tak jeho epilog, který se bude číst na velikonoční neděli, bude jeho radostným dovršením. A toto je hlavní poselství celé postní doby. nyní se ztišme, projevme svou pokoru, abychom se za týden mohli plně oddávat radosti!

V žalmu se zpívá Bože můj, proč jsi mne opustil? Samozřejmě, že Bůh Otec svého Syna nikdy neopustil a nikdy neopustí ani nás, vždyť jsme jeho děti. Jde tady o vyjádření absolutní poslušnosti Syna k Otci, že tuto krvavou oběť za nás hříšné vzal na sebe dobrovolně včetně svého potupení a ponížení. Absolutní láska Boha Otce vyplývá z obou úvodních čtení, jak starozákonního proroka Izaiáše, tak i Listu Židům. 

Velikonoční triduum (Jan 13,1-15, Jan 18,1-19,42, Marek 16,1-7)

Velikonoční triduum je vrcholem liturgického roku. ve třech dnech si připomínáme nejdůležitější události z dějin spásy - smrt Ježíše Krista a jeho následné vítězství v podobě zmrtvýchvstání. Ještě před svým umučením se Ježíš setkal se svými učedníky v Getsemanské zahradě, kde s nimi slavil Poslední večeři - ustanovil nám tím svátost eucharistie, kdy při mši sv. v podobě sv. hostie přijímáme skutečného Krista. Rovněž v tento den si připomínám svátost Posvěcení kněžství, která se slaví vždy dopoledne pro celou diecézi v příslušné katedrále, večer pak už v každém farním kostele slavnost ustanovení Eucharistie. Při chválozpěvu "Sláva na výsostech Bohu" se zavazují zvony na znak ztišení, které předchází Velkému pátku, památce umučení a smrti Ježíše Krista. V tento jediný den v roce se neslouží mše sv., protože ji sám Ježíš krvavě vykonal na kříži. Čtou se Janovy pašije, které nám opět dávají dostatek prostoru ke ztišení a zamyšlení, co pro nás Ježíš vše vykonal, pro naši spásu, pro naše probuzení. Tiché rozjímání pokračuje i na Bílou sobotu dopoledne a k večeru se pak už připravujeme na tu největší událost v roce - Vzkříšení Krista. Mše sv. začínají až po západu Slunce (jsou povoleny místní výjimky), protože Ježíš byl vzkříšen v noci, protože ráno už Marie Magdalská a ostatní ženy zvěstovaly prázdný hrob (Lukáš 24,5). Na tento večer je připraveno 7 starozákonních čtení, z nichž jsou 3 závazná, abychom si připomněli celé dějiny lidstva od stvoření světa přes prvotní hřích, přislíbení Vykupitele Abrahámovi a slova starozákonních proroků o Mesiáši (hlavně Izaiáše). To vše se nyní plní. Během zpěvu "Sláva na výsostech Bohu" se opět rozezvoní zvony, aby plně vynikla naše radost z vítězství života. Mše sv. je výrazně delší než v jiné dny, více než 2 hodiny, ale za tu radost to určitě stojí za to, která pokračuje na velikonoční neděli a celý týden po ní se tato událost slaví tzv. velikonočním oktálem. Ale v našem srdci by velikonoční vzkříšení mělo být po celý rok, neustále.

Pane prosíme Tě, dej když dnes voláme Hosana, abychom zítra nekřičeli Ukřižuj!

1.4. - Velikonoční neděle (Jan 20,1-9, Lukáš 24,13-35)

Aleluja! Radostná zvěst se šíří po celém světě, Kristus vstal z mrtvých! Toto je skutečně den, který nám dal Pán! Od Adamova hříchu jsme se konečně dočkali nového života, který už hříchem nebude zatížen. Pominula noc, nastává věčný den. Dnešní evangelium je samozřejmě radostnou zvěstí všem lidem, ale je to také má nejoblíbenější stať z celé Bible, úvod 20. kapitoly Janova evangelia. Po překvapivé zvěsti Petr s Janem běželi ke hrobu. A i když nechápali ještě písmo, tak uvěřili. Ježíš i nám dává sílu věřit, že on je naším zachráncem. A tak běžme a zvěstujme tuto radostnou zvěst svým životem, svými činy. Dostali jsme obrovský dar, dar věčného života, který nám Ježíš připravil svým vítězstvím nad smrtí. A je to tak velká radost, že církev zmrtvýchvstání slaví vlastně celý týden až do příští neděle (oktál) jako jeden celistvý nedělitelný svátek. A na tuto radost máme celých 7 týdnů, až do druhého největšího a nejkrásnějšího svátku - seslání Ducha Svatého, kterého nám Ježíš přislíbil (Jan 14,16 a 16,7). Kristovo vítězství nad smrtí si připomínáme každou neděli a roce, ale samozřejmě radovat z jeho vzkříšení se můžeme kdykoliv bez ohledu na liturgické období, protože jeho vykupitelské dílo je věčné.

Večerní Lukášovo evangelium nám dává poznat Ježíše ve svátosti Eucharistie. Oba učedníci zpočátku toho moc nechápali, ale při lámání chleba Ježíše poznali. A tak máme možnost se se živým Ježíšem setkat denně při každé mši svaté.

O tom, jak moc velkou sílu má odpuštění, jsem kdysi psal článek do časopisu Společenství.

Představme si, že by v době na přelomu letopočtu byly sázkové kanceláře. Najednou se rozšíří zvěst o Kristově zmrtýchvstání. A sázkové kanceláře se začínají předhánět v tom, komu se Ježíš jako první zjeví. Určitě nejlepší kurz by dostal jeho první apoštol Petr, dále další jeho "sloupy" Jan a Jakub. Možná také Nikodém nebo Josef z Arimateji. Bez šancí by určitě nebyla ani jeho matka Maria, ani další apoštolové. Kdo by ale vsadil na Marii Magdalskou? Asi nikdo, stále ji většina měla za velkou hříšnici. To by čekal málokdo, však proto ji ani apoštolové moc nevěřili, když jim přinášela tuto radostnou zvěst.

Ale Boží cesty jsou nevyzpytatelné. "Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšníky", řekl to Ježíš při obrácení celníka Matouše (Mt 9,9-12). I když není jisté, zda Marii Magdalskou možno ztotožnit s hříšnicí v Jan 8,1-8, ale i jí určitě také řekl "Ani já Tě neodsuzuji, běž a už nehřeš". Nebýt Ježíše, který je vždy na pravém místě, byl ji byl dav asi ukamenoval. A tady vidíme, že kdo hodně lásky dostane, umí ji i dávat. Když Ježíš kráčel na Golgotu, jeho "věrní" apoštolové, kteří s ním byli denně, ho najednou opustili, s výjimkou Jana. Ale Marie Magdalská šla věrně i s dalšími ženami s ním až pod kříž a stála tam až do konce jeho života. A hned první den po sobotě spěchala k jeho hrobu. To je veliká láska, kterou se jí dostalo od Boha a kterou si nenechala pro sebe, ale začala ji rozdávat dále. A dostala nádhernou odměnu - první viděla zmrtvýchvstalého Krista (Marek 16,9).

A tak je to i v našem životě. Nedívám se na některé lidi skrz prsty? Zdají se mne špatní a odsuzuji je? Ale nevím co cítí ve své duši. A my velice spravedliví třeba hřešíme mnohem více než oni. Ježíš nám na Marii ukázal sílu odpuštění, vidíme kdo je milován Bohem, umí i sám milovat. Dokáži to? Dokáži rozmnožit dar lásky, který nám dal Bůh? Dokáži odpouštět? Toto je to pravé velikonoční poselství (Jan 13,34). Protože vítězství života nad smrtí jde ruku v ruce s vítězstvím odpuštění nad nenávistí. Ježíš žije! Ať žije i láska, kterou nám zanechal!

8.4.- 2.velikonoční neděle (Božího Milosrdenství) (Jn 20,19-31)

Aleluja! Dnešní neděle je nazývána Nedělí Božího Milosrdenství anebo také neděle o Tomášovi. V den vzkříšení nebyl s apoštoly a tak neviděl Vzkříšeného Ježíše. Tudíž nevěřil v jeho vzkříšení, až když se sám přesvědčil. Marie Magdalská také zpočátku nepoznala Vzkříšeného Pána, byla v domnění, že je to zahradník (Jan 20,14). Taktéž v Den Páně ho nepoznali ani učedníci putující do Emauz (Lukáš 24,16). A nevěřili zpočátku ani samotní apoštolové, protože ve strachu před Židy měli zamčené dveře. Ale Ježíš přece jen nakonec všem jmenovaným otevřel oči a dal jim poznat, že je to On, Beránek Boží, který za nás umíral a byl vzkříšen pro Nový Jeruzalém (život). A tak dává šanci i nám v pochybnostech. Věřím také? Že Pán vstal z mrtvých, to už většina z nás věří. Ale že je stále s námi a kdykoliv nám dokáže pomoci? S tímto už bych si tak jistý nebyl. Nadávám, kleji, a nějak na Ježíše zapomínám, že právě on mne v nesnázích může pomoci. Jako by nyní vůbec neexistoval. Proto je nutno si uvědomit i tuto stránku věci. Ježíš je s námi až do konce života (Matouš 28,20). I když ho fyzicky nevidíme, každý den ho slyšíme ve Slově Boží, hlavně v evangeliích, a při každé mši sv. se s ním dokonce osobně setkáváme při svátosti Eucharistie. I při svatém přijímání nemám zavřené oči? Přijímám Ježíše nebo jen kousek hostie? Jsem v myšlenkách úplně někde jinde? Ano, musím uznat, že to tak často je. Není třeba fyzický důkaz, zastřené oči ani toto nepřesvědčí (Lukáš 16,31). Ježíše ale mohu vnímat ve svém srdci, poslouchat jeho hlas a řídit se jím. A pak teprve mohu říci jak Tomáš "Pán můj a Bůh můj". Blahoslavení, kdo neviděli a uvěřili. Ježíši, moc Tě prosím, abys mne také otevřel oči a aby se v mém srdci našlo také místo pro Tebe, aby má radost z Tvého vzkříšení byla upřimná a dokonalá!.

15.4. - 3. velikonoční neděle cyklus B  (Lukáš 24,35-48)

První Janův list má jeden hlavní znak - a to je Láska, vtělený Bůh, Ježíš Kristus. A opět se zde projevuje. I když zhřešíme, máme u Otce zastání. Můžeme se k němu kdykoliv obracet. Ano, toto je ta jeho velikonoční oběť. Šel na kříž dobrovolně, i když na něj patřil zločinec (Barabáš), tak přijal nespravedlivé rozhodnutí Pilátovo, kterého k tomu donutili židovští představitelé a zfanatizovaný dav (Lukáš 23,25). Aby mohl porazit smrt a dát nám věčný život. A dal nám také svého Ducha, abychom toto vše mohli chápat v rámci našich smyslových schopností (Jan 20,22). I učedníkům putujícím do Emauz se nakonec otevřely oči. Tak Ti Pane děkujeme, že svou Láskou nám vracíš zpět naši nevinnost, kterou jsme dostali při Svátosti křtu, ale pak svými hříchy ji postupně začali ztrácet a ty jsi nám ji obnovil (Římanům 5,19).

Pane prosíme Tě také, abys nám podobně otevřel oči a pochopili tuto Tvou nesmírnou oběť za nás nříšníky, že máme opět naději na věčný život, kterou jsme svými hříchy ztratili a tím naše radost ze vzkříšení byla dokonalá.

22.4.- 4.velikonoční neděle (Dobrého Pastýře)  (Jan 10,11-18)

Stále běží velikonoční doba, dnešní slavnost se také nazývá Nedělí dobrého pastýře a to nám připomíná i dnešní evangelium. Ježíše právem přirovnáváme k dobrému pastýři, který tak miluje své ovce, že dá za ně svůj život. Dobrovolně, z vlastního rozhodnutí. Ale pak je vzkříšen a tím dal věčný život i nám. A radost má z každé své ovečky (Lukáš 15,5). Tím, že myslí na každého z nás, tak nám vždy dává šanci každému se změnit, zbavit se závislosti na hříchu a přijmout Boží Lásku a Milosrdenství. A tím může odpouštět hříchy i nám (2.Korintským 5,19). Jsme milované Boží děti. A myslí na všechny ovce (lidi), ať už jsou Židé, Římané nebo jiní pohané a vůbec nezáleží, kdy a jak se obrátili na křesťanskou víru. Přišel pro nás všechny. Proto i Pavel po svém zázračném obrácení s takovým nadšením hlásá evangelium pohanům. Je typický příklad, jak nechal v sobě umřít starého člověka a žít novým životem (Efesanům 4,22-24).

Petr s apoštoly dostali dary Ducha Svatého a proto mohli neohroženě hlásat Boží Slovo bez strachu a bázně a přitom mohli už i oni dělat zázraky podobné, jak dělal před svým ukřižováním Ježíš a společně také pro něj trpět a nést příkoří.

Pane prosíme Tě, naplň nás svým Duchem a Milosrdenstvím, abychom s láskou mohli hlásat Tvé slovo, ale hlavně podle něj žít.

29.4.- 5.velikonoční neděle cyklus B  (Jan 15,1-8)

Dnešní texty navazují na minulou neděli Dobrého Pastýře. nyní se Ježíš přirovnává k vinaři, který pečuje o své ratolesti. Stejně jako ovce jsme to my. Ježíš k nám promlouvá a je na nás, zda zůstaneme v něm a přinese nám to ovoce, které nám může dát jen Ježíš. Anebo se od něj odvrátíme a tím si odřežeme cestu od jeho milosti. Bůh nás k ničemu nenutí, ale stále nám dává šanci na obrácení, na přijetí jeho slova, lásky a milosrdenství. A pokud ho přijmeme, tak se také můžeme nazývat nejen jeho dětmi, ale i jeho učedníky.

Pavel (původně Šavel) ve Skutcích několikrát mluví o svém obrácení. Dokázal přijmout lásku a milost Boží a byl za to odměněn, že mohl evangelium hlásat všem pohanům, kteří ho na rozdíl od Židů přijímali více a s radostí.

Duchu Svatý, dej nám sílu, abychom dokázali přijmout a hlásat Tvé Slovo, jak svou vírou, tak i svými skutky, které ji provázejí.

6.5.- 6.velikonoční neděle cyklus B (Jan 15,9-17)

Velikonoční období se už přehouplo do své druhé poloviny. Stále ještě rozjímáme nad největším Ježíšovým zázrakem - vzkříšení z mrtvých, ale také se už začínáme připravovat na jeho pokračovatele - seslání Ducha Svatého, kterého Ježíš slíbil apoštolům, že když odejde, sešle jim druhého Těšitele, který bude pokračovat v jeho díle. Duch Svatý je ztělesněné láska Otce a Syna a jeho působení posiluje naši víru. Že Bůh je Láska, je častým tématem Janova evangelia i jeho prvního listu. Jako jeho učedník toho byl často svědkem. Bůh si nás zamiloval a jako důkaz poslal svého Syna, aby nás očistil do hříchu. A jak čteme v prvním čtení, přišel pro všechny, nejen pro členy vyvoleného národa. Ale i pro pohany, aby je osvobodil od hříchu. Duch Svatý vane, kam chce a předává nám svou lásku, protože Bůh nestraní nikomu a křtem se stáváme Božími dětmi.

A tak poprosme Nejsvětější Božskou Trojici. Bože Otče, děkujeme Ti, že sis nás vyvolil za své děti. Pane Ježíši, děkujeme Ti za křest, který nám dává naději na věčný život a Duchu Svatý, děkujeme za Tvé dary, hlavně dar víry. Bože prosíme Tě, ať nikdy nezklameme Tvou důvěru a vždy budeme zachovávat Tvé slovo.

13.5.- 7.velikonoční neděle cyklus B (Jan 17,11-19)

Jsme v novéně 10 dnů od Nanebevzetí Páně do Seslání Ducha Svatého. Očekáváme příchod Těšitele. Dnešní evangelium je důkazem toho, že Ježíš na nás stále myslí. Modlí se za nás u svého Otce. Ochraňuje nás v každém okamžiku a hlavně chrání od nástrah zlého, který číhá na každou příležitost. A i proto slibuje apoštolům druhého Těšitele, svého Ducha, který bude v jeho díle pokračovat po jeho Zmrtvýchvstání. Duch Svatý nám dává svými dary velkou sílu. Ježíš přes svým ukřižováním řekl Pilátovi, že jeho Království není z tohoto světa (Jan 18,36). A proto ho nikdo nemůže zničit. A když říká, že jeho učedníci také nejsou z tohoto světa, tak jim dává tímto plnou ochranu před nástrahy hříchu a svým Duchem silně posiluje jejich víru tak, že jsou všichni za Krista ochotni a s radostí položit svůj život (Skutky 5,41). A tím získají nový život, který už nikdo nemůže ohrozit. A Ježíš takhle myslí na nás všechny, na každého z nás (srovnej Matouš 18,12). Nikdo mu není lhostejný a všem nám dává podíl na svém království. Je jen na nás, jak na jeho výzvu odpovíme. Protože Bůh je Láska, to slyšíme celé velikonoční období jak v Janově evangeliu, tak i v jeho prvním listu.

Pane, prosíme Tě o posílení naší víry, že Ty jsi ten, který nás může ode všeho osvobodit a zachránit (Matouš 6,13).

20.5.- Svatodušní neděle cyklus B (Jan 15,26-27 a 16,12-15)

Nedávno jsme slavili slavnost Nanebevstoupení Páně. Svatodušní neděli končí krásné velikonoční období. Trochu jakoby to navozovalo smutek, že Pán odchází, že nás opouští. Ale to neznamená, že Ježíš odchází do "důchodu", jak to přirovnal kdysi náš bývalý kaplan otec Artur Kimak (dnes je farářem ve Vendryni a Bystřici). Naopak, je to další důvod na radost. Apoštolové sice osiřeli, ale s vírou očekávají Těšitele, kterého Ježíš slíbil před svým ukřižováním (Jan 14,16). Nezůstaneme sami, on bude pokračovat v Ježíšově díle a v něm bude Ježíš stále s námi, protože Duch Svatý je Bůh (Matouš 28,29). Proto už nikdy nebudeme sami. Apoštolové i s Ježíšovou matkou Marií se dočkali. Na 50. den po zmrtvýchvstání se projevila moc Ducha Svatého v podobě ohnivých jazyků, proto je liturgická barva slavnosti červená. Duch Svatý přináší pokoru a proto každý slyší Boží slovo ve svém jazyce, je to protiklad pýchy, když Babyloňané stavěli věž tak, že chtěli dosáhnout Boha a proto jim Bůh popletl jazyky a nerozuměli si (1.Mojžišova 11,4-7). Nyní ale rozumějí všichni, kdo chtějí naslouchat. Když má člověk v srdci pokoru, tak vždy slyší Boží hlas.

Při očekávání dnešní slavnosti si prakticky každý den příchod Ducha Svatého připomínáme písničkou č. 422 z kancionálu (Přijď o Duchu přesvatý). je dobré se zamyslet nad jejím textem a uvědomit si, co pro nás Duch Svatý jako 3.božská osoba znamená a co nám přináší. Jen v Duchu Svatém můžeme říci, že Ježíš je Pán.

Duchu Svatý, posiluj naší víru svými sedmi dary (Skutky 2,38).