2. v mezidobí cyklus C (Jan 2,1-11)

Z úryvku z listů Korinťanům je patrna Boží jednota Nejsvětější Trojice. Ty silné vazby mezi Otcem, Synem i Duchem jsou tak patrné, že se musí jednat o jedinou bytost, Boha.

V Káni Galilejské Ježíš vykonal své první znamení. Na žádost jeho matky. Slovy "Udělejte vše, co vám přikáže" si je matka vědoma výjimečnosti svého Syna a plně začíná chápat jeho Božství a poslání od Otce. A hlavně věří, že ta znamení může udělat (srovnej např. Lukáš 5,12). A právě víra dělá ty zázraky, kde není víra, tam ani zázraky nemohou být (srovnej např. Lukáš 16,31). Proto i to odmítání farizeů, aby jim dokázal, kdo je (např. Matouš 27,39).

Pane prosíme Tě o větší dar víry a důvěry v Tebe, abychom se dokázali vždy na Tebe obrátit v jakékoliv záležitosti.

3. v mezidobí cyklus C (Lukáš 4,14-21)

První starozákonní čtení, kdy kněz Ezdráš přinesl knihu zákona před lid a předčítal mu, je předzvěstí Ježíšova veřejného účinkování, které také začal čtením v sobotu v synagoze. A také zaujal pozornost posluchačů. Vybral si tuto stať z Písma

(Izaiáš 61), která se vztahuje na něj. Ale slovy "Dnes se splnilo Písmo" si proti sobě poštval hlavně farizeje, kteří jej považovali za rouhače, protože v něm nepoznali (nebo nechtěli poznat) Mesiáše, protože jejich oči byly zatemněny. Věříme i my Kristovi, že je pravý Spasitel?

Pane, prosíme Tě o dar vír, abychom Ti vždy dokázali důvěřovat a o pomoc Ducha Svatého při jakýchkoliv pochybnostech, aby nás vždy navedl na správnou cestu.

4. v mezidobí cyklus C (Lukáš 4,21-30)

Dnešní evangelium je pokračováním z minulé neděle. Žádný prorok není vítán ve své zemi. A jako Źidé odsuzovali starozákonní proroky, tak hleděli i na Ježíše a chtěli ho odsoudit, nevěřili mu. Ale samozřejmě ne všichni. Těm, co uvěřili jeho slovům, dal moc stát se Božími dětmi (Jan 1,12). A nejen Židům, ale i pohanům, přišel pro všechny. V druhém čtení apoštola Pavla můžeme sledovat paralelu s prvním listem apoštola Jana, kde popisuje Lásku jako největší ctnost. Protože láska překonává všechny obtíže a přináší víru, její lepší pochopení i naději. V trojici ctností víra, naděje, láska můžeme pozorovat samotnou největší Trojici, Trojici Boží.

Pane prosíme Tě o dar lásky, abychom ji mohli rozdávat všem lidem a s její pomocí překonávat všechny nástrahy víry i života. ¨

5. v mezidobí cyklus C (Lukáš 5,1-11)

Dnešní evangelium pojednává o povolávání učedníků. Jak Petr s bratrem Ondřejem, tak i Jan se svým bratrem Jakubem (starší) uposlechli bez výhrad Ježíšovo slovo a šli za ním. Zanechali všeho a následovali svého Pána! Slovo apoštol řecky znamená poslaný. Děláme to i my? Posloucháme vždy Boží hlas ve svém srdci a následujeme jej? První čtení velkého proroka Izaiáše souvisí s evangeliem "Zde jsem, mne pošli". Ve druhém čtení si s apoštolem Pavlem "odskočíme" do velikonočního období, které je ale vlastně každou neděli, protože neděle je dnem vzkříšení. Pavel se při svém obrácení setkal se zmrtvýchvstalým Kristem a do konce života už ho neopustil a odvážně hlásal vždy jeho slovo. Musel to být obrovský duchovní zážitek.

Pane prosíme Tě, abychom nikdy nepřeslechli Tvůj hlas, když nás povoláváš k jakékoliv činnosti.

6. v mezidobí cyklus C (Lukáš 6,17-26)

Společným znakem všech dnešních čtení je víra. Víra, která přináší naději. Naší nadějí je Kristus, ukřižovaný a zmrtvýchvstalý. Jen víra v Krista nám přinese uspokojení a pravou nefalšovanou radost, protože on překonal všechno to zlo, které nás tíží a obklopuje a díky němu máme naději, že i my vstaneme s ním a budeme blahoslavení a díky němu máme v nebi připravenou od něj věčnou odměnu, ne podle našich zásluh, ale podle jeho milosrdenství.

Pane prosíme Tě o dar víry, abychom nikdy nepochybovali a vždy se dokázali opřít o Tvé nekonečné milosrdenství ve všech našich životních situacích.

7. v mezidobí cyklus C (Lukáš 6,27-38)

V dnešním evangeliu se prolíná láska a milosrdenství Ježíše. Pro nás obyčejné smrtelníky na první pohled dost nepochopitelné a hlavně těžce uskutečnitelné. Ale musíme si uvědomit, že Ježíš na kříži obětoval svůj život za všechny lidi, dobré i zlé, Bůh pro všechny chtěl spásu a věčný život. A odpustil i svým vrahům (Lukáš 23,34), přestože s ním tak krutě zacházeli. A právě v tom odpuštění se projevuje velikost člověka. Nikdo z nás neví, zda také někdy někomu moc neublížíme, dostaneme se do svízelné nebo neřešitelné situace a pak budeme sami žádat o odpuštění. Odpustit neznamená v žádném případě podporovat zlo, násilí nebo dokonce vraždy, ale právě snahu dobrem to zlo přemáhat. Kdyby neexistovalo odpuštění, nemohl by se například vzkříšený Ježíš zjevit Šavlovi (Pavlovi) na cestě do Damašku a nepoznali bychom tudíž horlivého hlasatele Vzkříšeného Krista, autora 13 (nebo 14) spisů Nového zákona. A v historii známe jistě spoustu případů, kdy se i velcí hříšníci pod vlivem odpuštění dokázali obrátit.
Pane dej nám sílu odpouštět všem lidem a pomáhej nám vždy dělat dobro, které jediné může porazit zlo.

8. v mezidobí cyklus C (Lukáš 6,27-38)

I v dnešním evangeliu nás Ježíš utvrzuje ve své dokonalosti. Tak jak minulou neděli nás vybízel k odpuštění každému, kdo se proti nám provinil, nyní nás nabádá, abychom hned neodsuzovali každého člověka za jeho činy nebo vlastnosti, ale abychom se podívali na sebe, zda jsme svému bližnímu opravdovým příkladem. Zda ten hřích bližního třeba není menší než ten náš vlastní (srovnání malé třísky a velkého trámu). A když toto pochopíme, tak můžeme spolu s apoštolem Pavlem očekávat vítězství života nad smrtí, protože toto vše vykonal Ježíš za nás. Sám byl plně spravedlivý a přesto nikoho neodsuzoval (ani své vrahy), ale pro definitivní vítězství života dal i svůj život, aby tímto porazil věčnou smrt.

Pane, dej abychom se dokázali smířit s každým svým bratrem, nehledali u něj třísku v oku, ale svého bližního, jak sis to ty sám přál, abychom se navzájem milovali (Jan 13,34 nebo 1.Janův 2,9-11).

Nejsvětější Trojice - cyklus C (Jan 16,12-15)

Nemějme obavy, když Božímu slovu plně nerozumíme nebo jej dokonce nechápeme. I Ježíšovi nejbližší spolupracovníci, tj. apoštolové a učedníci ani zdaleka všemu nerozuměli a vše nechápali. Na mnoho věci se dívali očima lidskýma, ne božskýma. Ale právě od toho nám byl seslán Duch Svatý, abychom Písmu rozuměli, protože on je pravý, skutečný tvůrce bible. Dal nám proto svých 7 darů. Není nám dáno plně pochopit tajemnství Nejsvětější Trojice, ale v mnoha knihách Nového Zákona máme o Trojici mnoho indicií, hlavně v Janově evangeliu a Pavlových apoštolských listech. Ducha Svatého můžeme chápat jako ztělesněnou lásku Otce a Syna navzájem, protože Otec miluje Syna (Matouš 3,17 nebo 17,5) a Syn Otce bezvýhradným plněním jeho vůle (Matouš 26,39)

Nejsvětější Trojjediný Bože, prosíme Tě o pochopení Tvého slova a o dary Tvých milostí

12. v mezidobí - cyklus C (Lukáš 9,18-24)

Otázka pro nás všechny. Za koho pokládáme Ježíše? Za roztomilé děťátko v jeslích? Nebo za nějakého sluhu Boha? Ano, Ježíš říkal, že přišel sloužit, ale musíme si uvědomit, že on je hlavně pravý Bůh, nejen nějaký sluha, co vykonává příkazy a neví, co dělá jeho Pán. Ježíš je Mesiáš, Spasitel, který svou obětí na kříži překonal smrt a svým vzkříšením nám dal naději i na naše vzkříšení. Musíme ale jít za ním. Tím křížem nežádá po nás krvavé oběti, ale bychom zachovávali jeho slovo a plnili jej.

Pane prosíme Tě, abychom v bibli nalézali stálou útěchu a povzbuzení, protože je to jediná kniha, jejíž obsah se nikdy nemění, bez ohledu na to,kdo je u světské moci, nenovelizuje se po každých volbách a obsah bible je platný v každé době, v radosti i soužení, protože je Božího původu.

13. v mezidobí - cyklus C (Lukáš 9,51-62)

Na první pohled toto evangelium vypadá, jak kdyby byl Ježíš nějaký necita, že nedovolí někomu pochovat ani svého otce. Ale je třeba plně pochopit smysl těchto slov. Ježíš nám chce říci, aby přílišná starost o světské věci nás neodváděla od Boží lásky a milosti a abychom si vždy pro Boha našli nějaký čas a ten mu věnovali, ať už při čtení Písma, v modlitbě, rozjímání nebo samozřejmě i v jakékoliv službě svému bližnímu. Proto říká, že kdo se ohlíží za sebe, není způsobilý pro Boží království. Ježíš je samozřejmě určitě rád, když se věnujeme jakkoliv svému bližnímu, ale vybízí nás hlavně k jeho následování (srovn. Lk 10,41) a k tomu určitě existuje více forem. Ne násilím, jak to někdy chtěli "synové hromu" Jan a Jakub, ale hlavně láskou.

Pane prosíme Tě, dej nám sílu, aby nás přílišné starosti o tento svět nebránily ve víře a neodvracely nás od Tvé lásky.

14. v mezidobí - cyklus C (Lukáš 10,1-20)

Toto evangelium se čte i na svátek věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Také oni uposlechli Pánův hlas a v naše slovanské končiny nám donesli radostnou zvěst. A také jsem si na něj vzpoměl při kněžském svěcení jáhnů Jirku a Vojtěcha. Čtyři novokněží za naši diecézi sice není moc, ale děkujme Pánu i za tyto Boží dělníky. Ano, v dnešní době, která vůči církvi a kněžím není vůbec příznivě nakloněna, jdou jako beránci mezi vlky. Navzdory materialismu 21. století, tj. konzumismu i vůči nebezpečnému liberalismu, nenávisti a také i lhostejnosti. Tito všichni Pánovi dělníci plní důsledně Ježíšovo poslání a je nejen jejich radostí, ale i naší, když řeknou, že i zlí duchové se podrobují v Ježíšově jménu a díky ním satan a všechna jeho sloužící havěť padá z nebe.

Pane prosíme Tě, posílej stále své služebníky na svou žeň a ochraňuj je a také dej i nám sílu, abychom nikdy nepřeslechli Tvůj hlas a také mohli evangelizovat svým životem i svými postoji. Aby naší jedinou chloubou byl Tvůj kříž. Kéž bychom k Tobě Pane i my mohli takhle zvolat a radovat se, že i na naše jména myslíš v nebi!

15. v mezidobí - cyklus C (Lukáš 10,25-37)

Dnešní evangelium má dvě části, které ale na sebe plynule navazují. Jsou nám křesťanům velmi známé. Celé desatero je v těchto dvou základních přikázáních - miluj Boha a svého bližního, protože i Ježíš říkal, že co jste udělali jednomu z mých nejmenších, mne jste udělali (Matouš 25,40). Nelze proto současně milovat Boha a nenávidět jakéhokoliv člověka. Proto prokazujme milosrdenství všem lidem bez rozdílu národnosti, rasy, vyznání, protože všichni jsme Božími dětmi.

Pane prosíme Tě, vlej nám do našich srdcí více lásky, abychom ji mohli rozdávat druhým a tímto způsobem hlásat evangelium.

16. v mezidobí - cyklus C (Lukáš 10,38-42)

Známý příběh sester Marty a Marie. Ježíš nijak neodsuzuje Martu za její ochotu sloužit. Ale zdůrazňuje zde, že nejdůležitější pro nás je Boží slovo, jeho hlásání a jeho přijímání. To je ten nejlepší úděl, protože dostaneme podíl, Boží lásku a milosrdenství a tu nám tento svět vzít nemůže. Proto říká Martě, aby se neznepokojovala pro pozemské věci, které i když jsou ušlechtilé, tak jsou přece jen pomíjivé, ale aby nad ně nadřadila Božské, které mají trvalý a neměnný charakter. Ježíš nepřišel na tento svět, aby rozsuzoval spory nebo nedorozumění mezi lidmi, ale aby nás přivedl na cestu k Bohu, což potvrdil svou obětí na kříži.

17. v mezidobí - cyklus C (Lukáš 11,1-13)

Otče náš je nejdůležitější modlitba, protože pochází od samotného Ježíše, a to na naši žádost. I když tato Lukášova verze je trochu kratší než Matoušova (6,9-13), obsahuje všechno důležité - chvála Bohu i prosby k němu a i to asi nejdůležitější - nutnost odpouštět všem lidem, aby mohl i nám Bůh odpustit. Že Bůh odpouští, o tom svědčí obě čtení, dokonce i to starozákonní. Bůh je vždy rád, když se k němu obracíme s jakoukoliv prosbou i děkováním, protože se tak utváří vztah nás Božích dětí se svým Otcem. Všechny ostatní modlitby a chvály vycházejí ve své podstatě z modlitby Otče náš. Proto je nedílnou součástí každé mše svaté, Kristovy oběti.

Pane prosíme Tě, abychom se dokázali účinně modlit a preferovat kvalitu a soustředěnost modlitby nad její kvantitou.

18. v mezidobí - cyklus C (Lukáš 12,13-21)

Toto evangelium souvisí nejen s oběma čteními, ale má své kořeny už k samotné první knize Starého zákona - Prach jsi a v prach se obrátíš (Genesis 3,19). Bohatství, mamon a světská sláva jsou skutečně pomíjivé věci. A i když někteří lidé mají velké majetky, stávají se jejich otroky. Bojí se, že je o ně někdo připraví nebo že díky přírodním vlivům o ně přijdou, nebo že onemocní a už si majetku nebudou moci plně užít. A tím už vlastně žijí v nesvobodě. Pravou svobodu nabízí jen Ježíš. Jeho poklady totiž nikdy nerezaví a neztrácejí na své hodnotě (Matouš 6,19). Ježíšův poklad je láska, milosrdenství, naděje, opora i v neřešitelných situacích a posléze naděje na věčný život, kde už nás žádný mamon nebude nijak svazovat ani omezovat. K Ježíši se stačí obrátit, poprosit ho, nikdy nemá dovolenou a k jeho přijetí nepotřebujeme vůbec žádný úplatek, stačí jen mít otevřené srdce.

Pane Ježíši prosíme Tě, ať nás nezahltí starost o světské bohatství na cestě k Tobě a ke Tvé nekonečné lásce.

19. v mezidobí - cyklus C (Lukáš 12,32-48)

Smyslem evangelia je uvědomit si, že Ježíš je stále s námi. Když se k němu obracíme, tak nás nikdy neopustí, ale také nelze si myslet, že mu nějak unikneme. Bůh vidí totiž vše, i to skryté. Neschovávejme před ním svůj hřích, ale nabídněme mu ho. On už ví, co s tím má dělat a jak nás povzbudit a pomoci nám. A to je ta připravenost, o které mluví v evangeliu a pokud budeme stále s Ježíšem, v modlitbě nebo rozjímání, tak se nemusíme nijak bát jeho druhého příchodu a naopak se z něj radovat. Tímto postojem se právě odlišujeme od nevěřících.

Pane, prosíme Tě o Tvou pomoc v každé situaci, a i když si někdy myslíme, že Tě nepotřebujeme, dej abychom se od Tebe nikdy neodvrátili.

20. v mezidobí - cyklus C (Lukáš 12,49-53)

Pane prosíme Tě, abys nás posiloval svým Duchem, abychom dokázali překonávat všechny překážky ve víře, které na nás klade život i zatvrzelost a nenávist nevěřících. Prosíme Tě i za jejich konečné obrácení.

21. v mezidobí - cyklus C (Lukáš 13,22-30)

V dnešní knize Židům se opet potvrzuje fakt, že jsme Božími dětmi a nebeský Otec také s námi takto jedná, záleží mu na nás. Samozřejmě drobné pokárání je na místě, pokud jsme se nějak provinili. Ale přísná výchova není dobrá, protože často přináší přesně opačný účinek. Kolik lidí přestalo chodit do kostela nebo dokonce i celkově věřit jen proto, že byli k tomu nuceni. Těná brána v Lukášově neznamená přesně plnit všechna přikázání, to ani nejde, jsme lidé hříšní, ale znamená žít s důvěrou k Bohu, v jeho lásku a milosrdenství. Ale čím více se zatvrzujeme, byť jsme i věřící )třeba jen proto, že nás někdo k něčemu nutil), tím více se vzdalujeme Bohu a ta těsná brána pak se rozšiřuje, protože se tím zvyšuje potence Zlého, které jde hlavně o odpad od naší víry.

Pane prosíme Tě, abychom těsnou bránu nehledali jen v příkazech a zákazech, ale hlavně ve svém srdci, na které Ty působíš svým nekonečným milosrdenstvím.

22. v mezidobí - cyklus C (Lukáš 14,7-24)

Ježíš na více místech v evangeliích vzpomíná, že kdo se vyvyšuje bude ponížen a kdo se ponižuje, bude povýšen. Žádá od nás pokoru. To neznamená ustupování nebo snižování se za každou cenu, ale důsledně vnímat jeho slova a klást je na první místo a hlavně se tím řídit. To je ta pokora, když dáme nejen Ježíši, ale i svému bližnímu něco navíc, čím bychom mu mohli nějak pomoci nebo ho nějak potěšit, to jsou ty skutky milosrdenství.

Pane prosíme Tě dej, abychom se vždy s důvěrou obraceli na Tebe a měli otevřené srdce pro své bližní a dokázali rozdávat lásku a milosrdenství, které denně přijímáme od Tebe.

23. v mezidobí - cyklus C (Lukáš 14,25-33)

Tyto letní neděle nám Ježíš nabízí na první pohled velmi tvrdá slova. Ale smysl všech těchto slov je fakt, abychom Boha měli vždy na prvním místě. Protože když ho budeme z našich životů oddalovat, třeba i kvůli kladným skutkům, tak je tady nebezpečí, že se od něj můžeme časem odvrátit. Vychází to i z jeho odpovědi na otázku, které přikázání je největší - první je miluj Boha celým svým srdcem a myslí a druhé miluj svého bližního jako sebe samého (Matouš 22,37). Čili mít Boha na prvním místě a sebe na druhém místě, což vůbec není bezvýznamné, protože láska k bližnímu vychází z lásky k Bohu.

Proto tě Pane prosíme, abychom Tě měli vždy na prvním místě a nikdy se od Tebe nevzdalovali.

24. v mezidobí - cyklus C (Lukáš 15,1-32)

Toto velmi známé Ježíšovo podobenství je asi největším příkladem Ježíšova milosrdenství a odpuštění. Příběh sice nemá závěr, nevíme jak nakonec dopadl ten starší syn, jestli třeba na bratra nebo otce nezanevřel a neodešel z domu jak kdysi jeho mladší bratr nebo zda spolu i se svým bratrem požádali otce o odpuštění a žili pak v krásné shodě jak kdysi. Důležité je to, že Bůh nám může odpustit jakýkoliv prohřešek, třeba i velkého rozsahu, pokud si ale sami uvědomíme, co jsme provedli a kajícně si to přiznáme. Máme na to svátost smíření. V tomto je nám příkladem mladší syn, kterého by mnozí jž zavrhli. A proto musíme i se starším synem dávat pozor na to, abychom nezačali lidi posuzovat a soudit, i když se dopustili nedobrých věcí. My vidíme jen ten vnějšek, ale Bůh vidí až do srdce každého člověka a v něm pozná jeho pravé pohnutky.

Pane prosíme Tě, abychom dokázali vždy svým hříšníkům odpouštět a přijímat je zpět a také abychom sami dokázali požádat o odpuštění jak Tebe, tak i člověka, kterému jsme, byť třeba jen nechtěně, ublížili.

25. v mezidobí - cyklus C (Lukáš 16,1-13)

Toto dnešní evangelium je těžko pochopitelné i vysvětlitelné. Jak mohl Ježíš pochválit vlastně zloděje? Je to právě ta prozíravost, že ten nepoctivý správce myslel na svou budoucnost, aby se zajistil. Sice materiálně jako syn světa, ale jako vzor nám ho použil, abychom my synové světla byli prozíraví ve svém duchovním životě a mysleli na budoucnost, čili na život věčný. často si kladu otázku, kam vlastně patřím(e).

Pane prosíme Tě, dej abychom stále mysleli na svou budoucnost, která by měla patřit jen Tobě.

26. v mezidobí - cyklus C (Lukáš 16,19-31)

v tomto evangeliu nám Ježíš říká, abychom se řídili Písmem a proroky. Nežádat viditelná znamení, ale řídit se hlasem svého srdce a svědomím, tj. Božími vnuknutími. A opět varuje před majetkem. Nezazlívá lidem bohatství, ale závislost na něm, která člověka činí nesvobodným. Pomocí mamonu právě satan lehce získává duše. Tak to je takové varování pro nás, abychom nepodlehli pokušení mamonu. protože z pekla jako místa věčného zatracení už není cesta zpět.

Pane prosíme Tě dej, abychom nepodlehli nebezpečnému vlivu mamonu, ale vždy se řídili Tvým slovem, které najdeme v každé knize Svatého Písma.

27. v mezidobí - cyklus C (Lukáš 17,5-10)

Dnešní evangelium i obě čtení jsou o pokoře. Pokora není nějaké ponižování, ale důvěra v Boží pomoc, jak se modlíme v základní křesťanské modlitbě "buď vůle tvá jak v nebi tak i na zemi". A když se takto dokážeme oddat Bohu, tak s ním navážeme důvěrný vztah a tím vzroste naše víra, jak o ni prosili apoštolové. Bůh nám nemusí splnit naši prosbu, protože on ví lépe, co sami nejvíce potřebujeme.

Pane, prosíme Tě o dar Tvého Ducha, aby nás posiloval ve víře a důvěře v Tebe. A také Tě prosíme, abychom se nestyděli za víru a nezapírali Tě.

28. v mezidobí - cyklus C (Lukáš 17,11-19)

Dnešní evangelium je o děkování. Máme stále Bohu zač děkovat - za to, že jsme se probudili, vstali, jsme zdrávi, můžeme pracovat, radovat se, máme přátele. Nic není samozřejmost jak si někdy myslíme. Cenu toho, co považujeme za samozřejmost, si často plně uvědomíme až tehdy, když to ztratíme. Proto se nebojme Bohu za vše děkovat, za to dobré, ale i za to špatné, protože Bůh pozná mnohem lépe, co sami potřebujeme, protože všichni jsme jeho děti.

Pane prosíme Tě, abychom Ti dokázali za vše děkovat a tím dokázali s Tebou navázat důvěrnější vztah

29. v mezidobí - cyklus C (Lukáš 18,1-8)

Dnešní evangelium je poměrně jasné a srozumitelné. Když po někom něco chceme a trváme na tom, tak toho druhého to už může začít obtěžovat. U Boha tomu ale tak není, tomu nikdy nevadí naše "obtěžování". Bůh je náš otec, jsme jeho děti a jakákoliv prosba k němu nás k němu přibližuje, tak jako malé dítě ke svému otci. Obdobou je podobná stať "Tlučte a bude vám otevřeno" (Lk 11,10 nebo Mt 7,7). Takže i když nespravedlivý soudce nebo nějaký člověk pro naši neodbytnost pro nás něco udělá (i když neochotně), tak proč by nás nevyslyšel sám Bůh, absolutní láska. Vyslyšení ale samozřejmě ještě neznamená, že Bůh musí splnit každou naší prosbu. Není automatem na plnění přání, protože on sám ví nejlépe, co nejvíce potřebujeme a toto nám vždy dá, když projevíme k němů důvěru, třeba jen tím, že se na chvíli ztišíme k nějaké modlitbě.

Pane prosíme Tě, dej abychom se na Tebe vždy dokázali s důvěrou a bez bázně obrátit.

30. v mezidobí - cyklus C (Lukáš 18,9-14)

Toto známé evangelium je o povyšování se a o pokoře. Pokora neznamená ponižovaní, ale oddání se plně do Boží náruče. A tohoto si byl v celé míře vědom celník. Věděl, že konal hříšně, ale zároveň si také uvědomuje, že když toto své nekalé počínání olituje, tak že má v Ježíši velkou oporu a pomoc, aby do trvalého hříchu nespadl. A tak vznikají zázračná obrácení. Určitě je zde i souvislost s obrácením budoucího evangelistu Matouše (9,9) nebo dalšího celníka Zacheje (Lukáš 19,5-10). Naopak farizej si sám hrál na Boha, určoval co je správné a co není a kdo je hříšník a kdo ne. Dá se to nazvat i egiosmem, že svou osobu povýšil nade všechno ostatní. Kolik takových vládců, politiků, ale bohužel i náboženských představitelů už bylo. Ale všichni časem upadli v zapomnění. Kdežto pokorné obrácení hříšníků zůstávají stále živá a někteří se dočkali i nečekané odměny, o jaké ani předtím nesnili, např. Marie Magdalská, když jako první se setkala se vzkříšeným Ježíšem (Marek 16,9). Bůh dokáže ocenit pokoru, protože ta vždy každého člověka s ním sbližuje.

Pane prosíme Tě dej, abychom si vždy dokázali uvědomit svou hříšnost a dokázali se hned s ní obrátit na Tebe, abys nám pomohl utéci z této pasti.

31. v mezidobí - cyklus C (Lukáš 19,1-10)

Toto evangelium navazuje na předchozí neděli na podobenství o boháči a Lazarovi. Opět Ježíš vyzdvihuje hříšníka, samozřejmě ne pro jeho život, ale po touze setkat se s ním, se živým Bohem. To je skutečná víra, která nás k Ježíši přibližuje. A přináší i uzdravení. A toto právě Ježíš ukazuje na množství hříšníků, kteří ale k němu našli cestu. Uvědomili si, že Boha potřebují, že bez něj nebudou ničím a zahynou ve svém hříchu.. Na rozdíl od některých boháčů a navenek zbožných lidí, kteří si myslí, že si vystačí sami, že Boha nepotřebují. K poznání Boží lásky a milosrdenství tedy potřebujeme samozřejmě nejen víru, ale i velkou dávku pokory.

Pane, prosíme Tě, abychom se dokázali vždy na Tebe plně obrátit s jakýmikoliv svými problémy, protože ty nám na to všechno nabízíš lék.

32. v mezidobí - cyklus C (Lukáš 20,27-38)

Starozákonní čtení a evangelium v dnešní neděli velmi úzce souvisí. A to v základní otázce naší víry a tou je vzkříšení mrtvých. I to symbolické číslo 7 znamenající úplnost, dokonalost se vyskytuje v obou čteních. Oběť sedmi bratrů i jejich matky je předzvěstí ukřižování Krista a jeho vzkříšení. Nezapochybovali o své víře a byli odhodláni pro ni i zemřít, protože věřili, že smrtí to nekončí, jen život přechází do jiné dimenze, radostnější a hlavně s Bohem. Zde už vládne dokonalost, takže už světské situace, jako manželství, rodinné vztahy a pod. nehrají svou roli, protože budeme tvořit jedno velké nedělitelné společenství s naším Otcem v nebesích. Saducejové popírali vzkříšení, ale kolik saducejů je i dnes? A nemusí to být jen ateisté. Dle výzkumů i mezi křesťany jsou lidé, kteří nevěří ve vzkříšení mrtvých. I když věří v Boha, tak ho mají jen za nějakého spravedlivého panovníka na rozdíl od těch světských, ale zapomínají na ten hlavní rozdíl mezi nimi. A možná stejně jako saducejové hledají něco, čím by Boha "dostali do úzkých" a tím zapomínají na jeho všemocnost. Sami se tak odsuzují jen na rozměry pozemského života, který je z hlediska věků omezen jen na velmi krátkou dobu a postrádají veškerou naději do budoucna. Ježíš ale nad Lazarovým hrobem jasně řekl "já jsem vzkříšení a život" (Jan 11,25) a dodal, že kdo v něho věří, bude žít navěky.

Pane prosíme Tě dej nám stálost ve víře, abychom nikdy nepochybovali o slovech, které jsi sám pronesl a jsou zapsány ve všech čtyřech evangeliích a které s takovým odhodláním zvěstoval apoštol Pavel.

33. v mezidobí - cyklus C (Lukáš 21,5-19)

Pomalu se blíží závěr církevního roku a evangelium (i 1. čtení) nám dává zamyšlení o tom, co bude na konci věků, až přijde Ježíš na tuto zem podruhé. Ježíš po nás žádá,abychom byli vždy připraveni na jeho příchod, abychom stále bděli a nepodléhali pokušení ke hříchu. A také abychom si dali pozor na falešné proroky, hlasatele a různé buditele včetně politiků, kteří se nám budou snažit vnutit svou pravdu. Jedninou pravdou je ale Ježíš, jak je to napsáno na našem oltáři v kostele - "Já jsem cesta, pravda a život" (Jan 14,6). A pokud se plně oddáme Ježíši a nesejdeme z jeho cesty, bude nás od něj čekat odměna, která překoná všechna soužení a trápení.

Neděle Krista Krále - cyklus C (Lukáš 23,35-43)

Ježíš po nás nechce nehříšnost. Ví, že jako lidé toho nejsme schopni. Vždy padáme, ale je důležité abychom také i vstali, tzn. uvědomili si svou omezenost, hříšnost. A olitovali ji. To je ta pokora, která nás přibližuje k Bohu. Oba zločinci v Ježíši poznali Mesiáše. Ale ten první neprojevil pokoru, když mu předkládal svou žádost. Kdežto druhý si ji uvědomil, byť v posledních chvílích svého života. A tuto lítost Ježíš ocenil tím, že mu přislíbil své království. Mějme toto na paměti a odstraňme svou pýchu, své ego, které nás od Ježíše oddaluje.

Ježíš je králem i v těch situacích, když se to vůbec nezdá, když to vypadá, že tento svět nad ním definitivně vítězí. Ale je to jen vítězství tohoto světa, protože Ježíš sám řekl Pilátovi, že jeho království není z tohoto světa (Jan 18,36). Protože v tomto světě vše pomíjí a i ten, kdo se momentálně cítí na výši, jednou padne. Kolik diktátorů a politiků zprava i zleva si jen myslelo, že jim vše padne k nohám, ale zemřeli a časem se na ně zapomnělo. Ale Ježíšovo království je věčné, protože opravdovou lásku nelze ničím porazit. Ten napohled potupující kříž skutečně nelze lidskými prostředky zničit. Zabít je možno člověka, ale ne jeho lásku. Zbořit možno i ten největší chrám, ale ne jeho duchovní náplň (Jan 2,19). A ty, co spáchali nejtěžší zločin, pak ovládl už jen strach, aby náhodou ten vzkříšený chrám se nakonec přece jen nestal realitou. A ze strachu před pravdou raději uplácejí stráže, aby tu skutečnost utajili (Matouš 28,12), kterou už možná tušili, ale které se tolik báli, aby nevyšla najevo. My se však pravdy o Ježíšově království nemusíme bát, ale naopak se z ní radovat, protože se týká i nás, Ježíš zemřel a vstal za všechny.

Pane prosíme Tě, dej nám sílu, vždy když padáme, abychom dokázali také vstát, nerouhat se, nebát se, nepodléhat beznaději, ale litovat všech svých provinění a vždy se vracet do Tvé náruče.

Popis farních poutních a turistických výletů

17.8. - Pěší pouť do baziliky ve Frýdku-Místku

V rámci slavnosti Nanebevzetí Panny Marie jsme se zůčastnili naší už tradiční pěší pouti. Po požehnání o.Marcelem v kostele sv.Markéty se asi 20 poutníků vydalo s křížem přes Osekovice ke kapličce sv.Jana Nepomuckého ve Špluchově, kde nás bohatým občerstvením vřele přijali farníci z Horních Bludovic. Někteří se k nám přidali a pod duchovním vedením kaplana o.Jiřího jsme pokračovali poutí modlitbou slavnostního růžence přes Mlzáky k dřevěnému kostelu v Sedlištích, kde nás přijal místní farář a seznámil nás s historií kostela. Pak jsme pokračovali přes vyhlídkový kopec Černá Zem ke kapličce Povýšení sv.Kříže na poutním místě Lískovec-Hájek a pak už ulicemi města FM doputovali k bazilice, kde jsme se zúčastnili slavnostní mše i s adorací před Svátosti oltářní, Náš kaplan byl spolucelebrantem mše svaté. Božím vedením se nám pouť vydařila i díky krásnému počasí a naplněni duchovními zážitky jsme se pak už individuálně každý vrátili domů.

28.9. - Farní výlet - Vsetínské vrchy

Sešlo se nás sice jen 5, ale Bůh byl s námi a i navzdory ne moc příznivé předpovědi počasí se výlet vydařil, nezmokli jsme a měli i pěkné výhledy na obě strany. Vzpoměli jsme si na Hanku, která kvůli nemoci nemohla jet, ač se na výlet velmi těšila. Po výstupu z autobusu v sedle Bumbálka jsme šli k pramenu Vsetínské Bečvy, pak kolem rozhledny Čarták na chatu Súkenická, dále přes Třeštík a Vysokou (nejvyšší vrch Vsetínských vrchů), Benešky a Pálenici na sedlo Kotlová s občerstvením Valašské okénko. Zde jsme se rozloučili s mírně zvlněným hřebenem a sestup údolím Kyvňačky byl doslova proset houbama a tak bylo tedy se proč shýbat. Sešli jsme do Prostřední Bečvy k hotelu Zavadilka, odkud nám vyjížděl autobus zpět. Všichni byli velmi spokojeni a máme už připraveny další výlety včetně zimních běžek, které budou vzpomenuty při ohláškách nebo na webu farnosti. Každý je srdečně vítán.

Pane Ježíši, děkujeme Ti, že jsi nám umožnil zdárný průběh obou našich farních akcí.