advent a vánoce 2023

1. adventní - B (Marek 13,33-37)

Adventním obdobím vstupujeme do nového církevního rou, který se z velké části proklíná s kalendářním rokem. Letos o nedělích v cyklu B budeme rozjímat převážně nad texty z Markova evangelia, který při jeho soupisu vycházel především z kázání prvního apoštola Petra.

Začátek nového církevního roku plynule navazuje na konec toho předchozího, kdy se zamýšlíme na posledními věcmi člověka, nad Ježíšovým druhým příchodem.

Náš text zaznívá v Markově evangeliu jako poslední veřejné Ježíšovo slovo před zatčením a smrtí. Vrcholným bodem tohoto textu je svěření moci jednotlivým služebníkům, a tedy i nám. "Bděte" zaznívá v atmosféře bolestného loučení, ale i velké naděje, že neztratíme Ježíšův odkaz.

Proč tedy Ježíš volá po bdění? Jeho výzva je poukazem na pozornost, kterou nesmíme ztratit. Množství úkolů a podnětů, které přináší běžný život, spolu se snahou využít aktivně odpočinek, velmi snadno odvádí pozornost od závažných témat, jako je věčnost, smysl života, orientace na základní hodnoty,... Je však třeba rozlišit život v trvalém napětí a strachu, že něco jsme udělali nedostatečně, od lhostejnosti, lenosti a sobectví. Víra nás vede k vědomí Božího vítězství a tedy i pokoje, jestliže vydáváme svůj život do Boží náruče, učíme se žít v souladu s Bohem a Bůh pro nás není prázdnou skutečností. Kristovo "bděte" je radostné nasměrování našich vlastních kroků tak, aby šlapaly stejným směrem, kterým kráčí Pán. Proto nás vyzývá k bdění, abychom byli připraveni na jeho příchod. Nevíme dne ani hodiny a to je dobře, protože takto můžeme být stále připoutáni k Ježíšově milosti a nepolevíme, nebudeme spát a nebudeme se skrývat před jeho lískou. Korinťané, kterým apoštol Pavel adresuje svůj list, nám mohou být v tomto příkladem.

Pane prosíme Tě, dej, abychom byli vždy připraveni na setkání s Tebou.

2. adventní - B (Marek 1,1-8)

Připravujeme se na příchod Krista. Evangelista Marek otevírá své evangelium událostmi souvisejícími s Ježíšovým veřejným vystoupením. Předchozí neděli zaznělo Kristovo slovo: "Bděte". Pozornost této neděle padne na Jana Křtitele, Ježíšova bratrance a jeho předchůdce, který měl za úkol připravit lid na příchod Mesiáše. Je vylíčen jako nevšední, strhující postava. Vše se odehrává kolem roku 30 po Kr., kdy je zem ovládána Římany. Je to čas nabitý očekáváním příchodu Mesiáše - pomazaného krále, který Izrael vysvobodí. bohužel to vysvobození si mnozí představovali jako vyhnání okupantů a ne jako duchovní ošistu. Jan Křtitel říká: "Právě přichází!". Vždyť jeho úkol se v mnohém podobá tomu, co má konat i každý z nás.

Na Jana Křtitele poukazoval sám Ježíš slovy, že z lidí nepovstal nikdo větší než on (Lk 7,28). Byl Bohem vyvolen a obdobně jako Ježíš přišel na svět zázračně, když ho jeho matka Alžběta počala v již pokročilém věku. Žil velmi skromně a Ježíše vždy považoval za většího a významnějšího než sám sebe, Ježíši jen připravoval cestu jako věrný služebník. Svým křtem v řece Jordáně připravoval lidi na skutečný křest Duchem Svatým (Lk 3,16). Proto také napomínal hříšníky, aby se obrátili a to nejen ty veřejně známé hříšníky, ale i významné duchovní i politické představitele, což ho nakonec stálo i život (Mk 6,14-29). Byl to první mučedník pro Krista, byť ještě před jeho veřejným účinkováním.

Pane prosíme Tě, abychom podle vzoru Jana Křtitele se svým životem důkladně připravili na Tvůj první i druhý příchod.

3. adventní (radostná) - B (Jan 1,6-28)

Třetí adventní neděle nese název "gaudete", radostná. Kněží mohou výjimečně použít růžové roucho místo fialového. Jako bychom již měli zahlédnout první úsvit přicházející záchrany. Tématem dnešní neděle může být prosba o radost plynoucí z víry v Boha, který neopouští svůj lid, ale zachraňuje.

Úryvek je složen z části Janova prologu (1,6-8) a úvodního textu o Janu Křtiteli (1,19-28), který potvrzuje očekávání, že se Mesiáš blíží. Odvolává se při tom na proroctví Izaiáše (40,3), které jsme četli minulou neděli. Jan byl poslán přímo od Boha a je si toho vědom. Proto se zaměřuje na to své základní poslání, připravit cestu Pánovi a vše ostatní odsouvá na vedlejší kolej. Proto žije tak skromně, nepovažuje se za Mesiáše, ale ani za proroka, ale zato dokonale plní své poslání a zdůrazňuje, že je Kristu ve všem podřízen. Svým křtem vodou připravuje lid na příchod Krista a zdůrazňuje, že tan pravý křest Duchem Svatým teprve nastane (Jn 1,33). K tomu nás vybízí i související 2. čtení apoštola Pavla.

Pane prosíme Tě, abychom naplnili odkaz Jana Křtitele svým radostným očekáváním Mesiáše a svou pokorou vůči Bohu.

4. adventní - B (Lukáš 1,26-38)

Letošní adventní období je krátké, nejkratší jaké vůbec může být. Čtvrtý adventní týden zastupuje pouze dnešní neděle, a i to jen vlastně její dopolední část, protože odpoledne a večer se už prolíná s vigílii Narození Krista Spasitele (Štědrý den). A potom už o narození Ježíše můžeme rozjímat celý týden ve vánočním oktálu, který slavíme jako jeden týdenní celek až do Nového roku (slavnosti Matky Boží Panny Marie).

Evangelijním poselstvím archanděla Gabriela se naplňují dějiny Boží spásy. Bůh Mesiáše přislíbil již Abrahámovi, většina starozákonních proroků o něm mluví, především Izaiáš a nyní nastavá doba jeho naplnění. Bůh si k tomu vybral prostou nazaretskou dívku Marii, která na jeho plán přistoupila. Dlouho o tom přemýšlela a rozjímala, nejspíče tomuto vzkazu asi nerozuměla, ale její obrovská víra v Boha ji utvrdila v tom, že slyší Boží hlas. A v tomto stoprocentním plnění Boží vůle nám Panna Maria dodnes zůstává obrovským vzorem v naší víře a zaslouží si náš dík i obdiv (Lk 1,48).

Pane prosíme Tě, abychom blížící se vánoční svátky vnímali více v této duchovní podobě než v té materiální nebo romantické rovině a spolu s Marií nám dej odvahu přijmout vždy Tvou vůli a říci "Staň se". A k tomu ať nám pomáhá i závěrečný text Pavlova Listu Římanům ve 2. čtení

Slavnost Svaté Rodiny - B (Lukáš 2,22-40)

Jsme stále v oktálu Narození Páně a tímto se radujeme z Kristova prvního příchodu.

Svátek Svaté rodiny je v souvislosti Vánoc velmi logickým podtrhnutím významu rodiny jako takové. Rozvoj dítěte byl i v případě Božího syna v mnoha ohledech vázán na vztah milujících rodičů. Ať již z pozice rodičů, dětí nebo prarodičů je tento den velkou výzvou k modlitbě za rodinu, do které my sami patříme. Na mnoha místech se dnes v kostele nabízí možnost obnovy manželského slibu. Ježíšovi "rodiče" vycházeli z požadavku Tóry (3. Mojžíšova 12), aby matka byla po čtyřiceti dnech od porodu syna rituálně očištěna tím, že přinese do Jeruzalémského chrámu oběť. Zároveň každý prvorozený chlapec byl zasvěcen Bohu. I navzdory zázračnému početí Ježíše se ve všem přizpůsobili Mojžíšovu zákonu. Necítili se kvůli tomu nijak privilegovaní nad ostatními. Také je to silným projevem jejich víry.

Simeon se tak těšil na příchod Mesiáše, že mu Duch Svatý vyjevil, že se dočká jeho příchodu. Jeho radost byla obrovská, ale zároveň ve své předpovědi připomněl hlavní důvod, proč Ježíš přišel na svět, a tím bylo vykoupení z našich hříchů, které se muselo odehrát krvavou formou. A spolu s Ježíšem tento úděl spásy bude prožívat i jeho matka, proto se Maria nazývá také Sedmibolestnou a na Slovensku je tato památka státním svátkem.

I prorokyně Anna vyzvedla příchod Mesiáše nade vše ostatní.

Pane, dej abychom se jako Simeon dokázali radovat z příchodu Mesiáše, který by měl v našem životě překrýt všechny světské tzv. vánoční starosti a radosti.

Slavnost Křtu Páně - B (Marek 1,6-11)

Letošní advent i vánoční období byly nejkratší, jaké jen mohly být. To však nijak neubírá na jeho významu - očekávání i radosti. Celé období končí Křtem Páně následující neděli po slavnosti Zjevení Páně (Třech králích). Původně byly tyto slavnosti spojeny v jeden celek a tak je tomu dodnes u východních řeckokatolických bratřích.

Ježíšovým křtem začíná jeho veřejné vystoupení a ním také začíná nejkratší evangelium - Markovo. Tento křest byl předzvěstí našeho skutečného křtu, kterým nám Pán dává svého Ducha. Krásně to popisuje první apoštol Petr ve 2. čtení ze Skutku apoštolů, celou tu nadějnou historii od Pánova křtu až po Seslání Ducha Svatého.

Jana Křtitele někteří Židé možná už považovali za Mesiáše, ale on sám ve skromnosti říká, že Pánovi (Beránku Božímu) jen dělá cestu a že mu není ani hoden rozvázat řemínek na obuvi a že on by se měl nechat pokřtít od Ježíše. Ale i v tomto plní jeho vůli a pokřtí ho. Vzápětí Bůh Otec zjevuje svého Ducha, v podobě holubice. A hlasem o svém milovaném Synu je zde asi první náznak Trojice Boží, toho největšího tajemství naší víry, které je nám postupně zvěstováno, ale které na tomto světě asi nikdy úplně nepochopíme, ale svou pokorou se můžeme k němu přiblížit. A s evangeliem je v souvislosti i alternativní 2. čtení, kde apoštol a evangelista Jan představuje Boha jako nekonečnou Lásku Otce a Syna, kterou dosvědčuje Duch Svatý.

I v dnešních čteních proto opět vidíme velikost obou nejvýznamnějších mužů v historii nesoucích jméno Jan.

Pane, prosíme Tě, abychom před každou svou obnovou křestních slibů si dokázali vždy přiznat svou slabost a hříšnost, jak nás k tomu vybízí prorok Izaiáš, abys pak do našeho čistějšího srdce mohl mít lehčí přístup.