advent a vánoce 2020

1. neděle adventní - cyklus A (Marek 13,33-37)

Začátek adventu a zároveň nového církevního roku plynule navazuje na konec toho předchozího, kdy se zamýšlíme na posledními věci člověka, nad Ježíšovým druhým příchodem. Pán nás vyzývá k bdění, abychom byli připraveni na jeho příchod. Nevíme dne ani hodiny a to je dobře, protože takto můžeme být stále připoutáni k Ježíšově milosti a nepolevíme, nebudeme spát a nebudeme se skrývat před jeho lískou. Korinťané, kterým apoštol Pavel adresuje svůj list, nám mohou být v tomto příkladem.

Pane prosíme Tě, dej, abychom byli vždy připraveni na setkání s Tebou.

2. neděle adventní - cyklus A (Marek 1, 1-8)

Jan Křtitel jako Ježíšův předchůdce je ústřední postavou adventu. Sám Ježíš na něj poukazoval, že z lidí nepovstal nikdo větší než on. Byl Bohem vyvolen a oboddobně jako Ježíš přišel na svět zázračně, když ho jeho matka Alžběta počala v již pokročilém věku. Žil velmi skromně a Ježíše vždy považoval za většího a významnějšího než sám sebe, Ježíši jen připravoval cestu jako věrný služebník. Proto také napomínal hříšníky, aby se obrátili a to nejen ty veřejně známé hříšnáky, ale i významné duchovní i politické představitele, což ho nakonec stálo i život. Byl to první mučedník pro Krista, byť ještě před jeho veřejným účinkováním. Svým křtem v řece Jordáně připravoval lidi na skutečný křest Duchem Svatým.

Pane prosíme Tě, abychom podle vzoru Jana Křtitele se svým životem důkladně připravili na Tvůj první i druhý příchod.

3. adventní neděle (radostná) - cyklus B ( (Jan 1,6-28)

Opět se zamýšlíme nad posláním Jana Křtitele. Byl poslán přímo od Boha a je si toho vědom. Proto se zaměřuje na to své základní poslání, připravit cestu Pánovi a vše ostatní odsouvá na vedlejší kolej. Proto žuje tak skromně, nepovažuje se tedy samozřejmě za Mesiáše, ale ani za proroka, ale zato dokonale plní své poslání a zdůrazňuje, že je Kristu ve všem podřízen. Svým křtem vodou připravuje lid na příchod Krista a zdůrazňuje, že tan pravý křest Duchem Svatým teprve nastane. K tomu nás vybízí i související 2. čtení apoštola Pavla.

Pane prosíme Tě, abychom naplnili odkaz Jana Křtitele svým radostným očekáváním Mesiáše a svou pokorou vůči Bohu.

4. adventní neděle - cyklus B (Lukáš 1,26-38)

Tímto poselstvím archanděla Gabriela se naplňují dějiny Boží spásy. Bůh Mesiáše přislíbil již Abrahámovi, většina starozákonních proroků o něm mluví, především Izaiáš a nyní nastává doba jeho naplnění. Bůh si k tomu vybral prostou nazaretskou dívku Marii, která na jeho plán přistoupila. Dlouho o tom přemýšlela a rozjímala, nejspíče tomuto vzkazu asi nerozuměla, ale její obrovská víra v Boha ji utvrdila v tom, že slyší Boží hlas. A v tomto stoprocentním plnění Boží vůle nám Panna Maria dodnes zůstává obrovským vzorem v naší víře a zaslouží si náš dík i obdiv (Lk 1,48).

Pane prosíme Tě, abychom blížící se vánoční svátky vnímali více v této duchovní podobě než v té materiální nebo romantické rovině a spolu s Marií nám dej odvahu přijmout vždy Tvou vůli a říci "Staň se"

Slavnost Svaté rodiny (Lukáš 2,22-40)

Jsme v oktálu Narození Páně. Stále se radujeme z Kristova prvního příchodu.

Rodiče Ježíše se ve všem přizpůsobili Mojžíšovu zákonu i navzdory zázračnému početí Ježíše. Necítili se proto nijak privilegovaní nad ostatními. Také je to silným projevem jejich víry.

Simeon se tak těšil na příchod Mesiáše, že mu Duch Svatý vyjevil, že se dočká jeho příchodu. Jeho radost byla obrovská, ale zároveň ve své předpovědi připomněl hlavní důvod, proč Ježíš přišel na svět, a tím bylo vykoupení z našich hříchů, které se muselo odehrát krvavou formou. A spolu s Ježíšem tento úděl spásy bude prožívat i jeho matka, proto se Maria nazývá také Sedmibolestnou a na Slovensku je tato památka státním svátkem.

I prorokyně Anna vyzvedla příchod Mesiáše nade vše ostatní.

Pane, dej abychom se jako Simeon dokázali radovat z příchodu Mesiáše, který by měl překrýt všechny světské tzv. vánoční starosti a radosti.

2. neděle po Narození Páně (Jan 1,1-18)

V tomto vzletném úvodu Janova evangelia je vidět tolik Boží milostí a lásky, že se čte ve vánoční době několikrát a určitě příležitostně i mimo toto liturgického období. Jan sice nepopisuje Ježíšovo dětství jak Lukáš nebo Matouš, ale začíná vlastně už mnohem dříve, prakticky přede všemi věky, jak se modlíme ve Vyznání víry. Protože Ježíš jako Slovo a Světlo byl už na počátku, byť Starý zákon toto tajemství, které je základem dogmatu o Nejsvětější Trojici, ještě nezjevil. Apoštol Jan nám také opět připomíná, že jeho starší jmenovec (Jan Křtitel) přišel, aby o světle se svou skromností svědčil a připravil mu cestu. Přesto toto světlo tehdejší představitelé nepřijali, i když byli svědky mnoha zázraků. Ale ne všichni a ti co ho přijali, se mohli stát Božími dětmi, což je vlastně příslib věčného života. Ježíšovo milosrdenství a láska nahradily kostrbatý a složitý Zákon, který běžné lidí spíše zatěžoval než posvěcoval. A toto je to hlavní poselství vánoc, to světlo, které nám symbolizuje betlémská hvězda, která ukazuje cestu ke Spasiteli. A tak spolu s apoštolem Pavlem ve 2. čtení máme zač děkovat.

Pane Ježíši prosíme Tě, abychom Tě dokázali přijmout takový jaký jsi, bez světské komerční okrasy, kterou nám v této době hodně přinášejí všelijaká média, ale hlavně jako právě to světlo, které svítí v naší tmě a v kombinací s Tvým milosrdenstvím nám ukazuje tu pravou cestu do věčné radosti.

Křest Páně -cyklus B (Marek 1,6-11)

Markovo evangelium začíná Janovým křtem, který byl předzvěstí našeho skutečného křtu, kterým nám Pán dává svého Ducha. A i když Jana možná někteří už považovali za Mesiáše, on sám ve skromnosti říká, že Pánovi (Beránku Božímu) jen dělá cestu a že mu není ani hoden rozvázat řemínek na obuvi a že on by se měl nechat pokřtít od Ježíše. Ale i v tomto plní jeho vůli a pokřtí ho. Vzápětí Bůh Otec zjevuje svého Ducha, v podobě holubice. A hlasem o svém milovaném Synu je zde asi první náznak Trojice Boží, toho největšího tajemství naší víry, které je nám postupně zvěstováno, ale které na tomto světě asi nikdy úplně nepochopíme, ale svou pokorou se můžeme k němu přiblížit. A s evangeliem je v souvislosti i 2. čtení, kde apoštol a evangelista Jan Boha představuje jako nekonečnou Lásku Otce a Syna, kterou dosvědčuje Duch Svatý.

I v dnešních čteních proto opět vidíme velikost obou nejvýznamnějších mužů v historii nesoucích jméno Jan.

Pane, prosíme Tě, abychom před každou svou obnovou křestních slibů si dokázali vždy přiznat svou slabost a hříšnost, jak nás k tomu vybízí prorok Izaiáš a pak do našeho čistějšího srdce budeš mít lehčí přístup.