advent a vánoce 2022
1. neděle adventní (Matouš 24,37-44) - A
Začátek adventu jako počátek církevního roku je velmi podobný s jeho závěrem co se týká eschatologických podobenství ohlašujících druhý Kristův příchod. Jejich cílem není nabudit strach z onoho dne a té chvíle, stejně nevíme, kdy přijde, zda zítra nebo za tisíc let. Kolik už bylo ohlášených zaručených konců světa. Zapomněli na to, že o této hodině ví jen Bůh. Ale Ježíš nás vyzývá k tomu, abychom byli stále připraveni a nikdy se neoddalovali od jeho učení, evangelia, které jediné je zárukou, že náš život může pokračovat navždy i navzdory všem různým předpovědím. Proto Ježíš chce po nás hlavně bdělost, abychom neusínali ve své pýše a nevěře, ale byli mu stále nablízku, aby nás nic nemohlo překvapit. S tímto evangeliem je v přímé souvislosti i novozákonní čtení - Pavlův odkaz Římanům a dokonce i vidění "starozákonního evangelistu" Izaiáše. V tomto duchu proto můžeme prožít letošní adventní období s očekáváním Kristova druhého příchodu a v jeho závěru si i připomínkou jeho prvního příchodu, narození díky moci Ducha Svatého a souhlasnému Fiat Panny Marie.
Pane prosíme Tě, buď nám vždy nablízku a naveď nás zpět na správnou cestu, když zbloudíme.
2. neděle adventní (Matouš 3,1-12) - A
V tomto církevním roce se většinu nedělí budeme věnovat Matoušovu evangeliu, které je zaměřeno teologicky i mesiášsky, protože je určeno předevěím vzdělaným Židům očekávajícím přéchodu Spasitele. Postava Jana Křtitele jako jeho předchůdce, který mu má nachystat cestu, patří neodmyslitelně k adventní době. Jan žil velmi skromně, většinou na poušti kolem Mrtvého moře a plnil doslova Boží vůli. Kázal všem, aby činili pokání, aby si lid uvědomil svou hříšnost, ale také, že každý může být vykoupen, když bude konat pokání. A svým křtem v řece Jordán připravoval všechny lidi na skutečný křest Duchem Svatým a ohněm, který přinese sám Ježíš. Krásu božího království, kde už nebude žádné zlo, nám přibližuje velký prorok Izaiáš v 1. čtení a velký význam Božího slova popisuje apoštol Pavel ve 2. čtení.
Bože Otče prosíme Tě, dej nám v této adventní době více času na zamyšlení, abychom si uvědomili svou hříšnost, ale i velikou naději, která přichází v osobě Tvého Syna Ježíše Krista, až přijde opět na tuto zemi ve své velké slávě. A jak zdůrazňuje sv. Pavel ve svém listě Římanům, přišel pro všechny, nejen pro vyvolené.
3. neděle adventní (Matouš 11,2-11) - A
Evangelium navazuje na 1. čtení, na Izaiášovo proroctví o uzdravení, ani ne tak tělesné, jak duchovní. Ježíš vyzdvihuje svého předchůdce Jana Křtitele. Oceňuje jeho nesmírnou skromnost a zapálení pro hlásání Boží zvěsti s výzvou k pokání. Ale zároveň také poznamenává, co znamená Boží království. Že to už je jiný, vyšší stav než jakýkoliv, byť sebespravedlivější člověk na této zemi. V tom je obrovská naděje.
Jan s dotazem Ježíši, kdo vlastně je, asi nepochybuje oněm, vždyť sám vyznal, že je Beránek Boží (Jn 1,29). Šlo mu spíše o to, aby ujistil své učedníky i lid o tom, že Ježíš je pravý Mesiáš, ne on, protože určitě mnoho Židů považovalo za Mesiáše právě Jana Křtitele. Proto také hned na počátku řekl, že není hoden mu rozvázat šnůrky o opánek a že on s emusí menšit, aby se Ježíš mohl zvětšovat.
Pane prosíme Tě, dej abychom si uvědomili sílu pokání, které nám hlásal Jan Křtitel, ale také abychom s radostí očekávali něco více než co nám může dát jen pozemský život a tím je ten věčný, který se pro nás otevřel Kristovou obětí na kříži.
4. neděle adventní (Matouš 1,18-24) - A
Josef, když se dověděl o Mariině požehnaném stavu, tak nechtěl ji ublížit a vystavit veřejné pohaně, proto ji chtěl tajně propustit, aby ji neublížil. Proto Boží posel, archanděl Gabriel po zvěstování Marii povzbuzuje i Josefa, aby přijal svou manželku, protože počala z vůle Nejvyššího.A tak Josef, člověk spravedlivý stejně jak Maria, přijímá bez výhrad Boží plán, i když mu asi vůbec nerozumí. Možná oba poznali Izaiášovo proroctví v 1. čtení, a nyní s důvěrou k Bohu očekávali jeho plnění.
Bůh ani po nás nechce, abychom všemu rozuměli, co je nad lidské chápání. Ale chce, abychom ho přijali do svých srdcí. Proto i my prosme Boha, abychom ho vždy poznali, ať už v podobě jesliček, svaté hostie nebo slovy Písma. Ve všem tom je totiž přítomen skutečný Bůh. Ježíš je Syn Boží, a to vzpomíná apoštol Pavel nejen v dnešním 2. čtení, ale prakticky ve všech svých listech. A my proto chceme, aby se Ježíš narodil opět v našich myslích.
Pane prosíme Tě, přijď do našich srdcí a dej abychom byli připraveni jak na Tvůj první příchod, tak hlavně i na ten druhý, definitivní, vítězný.
Slavnost Narození Páně (Jan 1,1-18) - A
Asi po měsíčním odmlčení opět v kostelech zazní radostné Glória - Sláva na výsostech Bohu. Na co jsme se v adventní době připravovali, teď zazní naplno, na počest narození Spasitele.
Tato slavnost má více liturgických variant. Na vigílii ještě na Štědrý den nebo o půlnočních mší svatých se čte evangelium přímo o Ježíšově narození (Lk 2.1-14), na sváteční den brzy ráno (ještě za tmy) jeho pokračování (Lk 2,15-18) a ve dne pak toto Janovo evangelium. Lukáš podrobně popisuje Ježíšovo narození, potíže Marie a Josefa při hledání nějakého přístřešku, aby Ježíš mohl přijít bez problémů na svět, situace je však velice podobná i nyní, kdy matky v zemích, a to nejen na Ukrajině, kde zuří nesmyslné války, také rodí v různých provizorních podmínkách. A tak Ježíšův výrok Pilátovi, že jeho království není z toho světa, platil po celý jeho život, kdy se snažil nám ve všem nejvíce podobat a přišel nás zachránit od hříchu, spasit a nezakládal si na sobě, na svém pohodlí, jak to dělají pozemští králové a různi vládcové. A prvními jeho svědky byli pastýři, prostí, nevzdělaní, ale zbožní lidé.
Jan své evangelium ale začíná ještě mnohem dříve nž se Ježíš fyzicky narodil. Zdůrazňuje Ježíšovo božství, jeho Slovo a Světlo, které stále září mnohem více než ta nejjasnější hvězda. Na toto evangelium přímo navazuje i 2. čtení, ve kterém pisatel opět zdůrazňuje, že nyní už bůh nemusí mluvit skrze proroky, ale přímo svými ústy, ústy Syna. Příchod Spasitele už Hospodin slíbil Abrahámovi a v Ježíšově narození se jeho slib naplnil. Ale ne všichni toto Světlo přijali, po celou dobu jeho pozemského života se zdráhali uvěřit jeho mesiášskému poslání, možná ze své hrdosti a zatvrzelosti, z obav před Římany. Odmítali i jeho předchůdce, Jana Křtitele, který na příchod Mesiáše soustavně upozorňoval. Ale přijímáme ho také my? Asi jak se nám kdy hodí. Ježíš nám ale stále dává svou ruku. Svět, ten nekřesťanský, pohanský i ateistický vnímá Ježíše jen jako to malé dítě v jesličkách, to neviňátko. Je to sice romantické, ale my křesťané si musíme dát pozor, aby tento sice krásný pohled na nevinné dítě nás neukolébal v naší víře. Ježíš je především Spasitel, náš zachránce od hříchu, který podstoupil tu nejkrutější smrt, aby s ní smazal naše hříchy a svým vzkříšením u nám připravil věčný život. Svou krví, tj. milostí a láskou nahradil hlas proroků.
Vánoční oktál stejně jak velikonoční bude celý týden, až do Nového roku. Každý den je liturgicky svátek, ale v podstatě je to jeden ucelený slavnostní den.
Pane Ježíši, přišel jsi na svět jako člověk, prožil jsi na Zemi necelých 40 let, od dětství až po dospělého člověka. Poslední 3 roky jsi nám neustále kázal Boží království, kvůli kterému ses narodil. Máme proto zač děkovat. Prosíme Tě o Tvé požehnání do této vánoční doby i do nového roku 2023
.Nový rok, Slavnost Panny Marie (Lukáš 2,16-21) - A
Nový občanský rok nám nabízí možnost ho přivítat s Pánem a tak se k němu pak obracet po celý rok. Zároveň končí vánoční oktál a jak píše evangelista Lukáš, po těchto 8 dnech byl Ježíš obřezán a pojmenován jménem Ježíš, jak to Marii zvěstoval archanděl Gabriel. Ježíš, ač Boží Syn, přišel na svět nejen aby ho vykoupil, ale také nám lidem chtěl být ve všem podobný (samozřejmě kromě hříchu) a tak přistoupil na obřízku jako všechny děti a jak to stanovoval Mojžíšův zákon. Jeho matka Maria vše zachovávala ve svém srdci a rozvažovala o tomto Božím poslání. A že jej bezvýhradně přijala, tak právě tento osmý den, který shodou okolností padne vždy na nový občanský rok, jí byl zasvěcen. Pastýři, prostí a jednoduší lidé poznávají v Ježíši Boží znamení a proto tak velebí Boha. A tak jak Panna Maria, tak i pastýři, jsou nám vzorem ve víře, abychom i my v tomto bezbranném děťátku poznali Božího Syna a jeho moc.
Pane, prosíme Tě o Tvé požehnání do celého roku 2023 a o dary Ducha Svatého, aby naše víra za žádných okolností po vlivem tohoto světa nebyla ničím narušována a ohrožována. Prosíme Tě také, aby tento rok byl konečně mírovým rokem a skončily všechny nesmyslné války, které nepřinášejí nikomu nic dobrého a jen neúměrně zvyšují lidské utrpení.
slavnost Křtu Páně (Matouš 3,13-17) - A
Na rozdíl od pohanú naše křesťanské vánoce trvají až do dnešní liturgické slavnosti. Stále můžeme zpívat koledy a vzdávat Pánu díky za tento krásný čas. Právě dnešním dnem se uzavírá Ježíšovo dětství, mládí a především příprava na jeho pastorační činnost svěřená mu svým Otcem,
Jan jako předchůdce Mesiáše byl velice skromný. Nejen svým životem, ale měl velkou ústu i ve svém nástupci, který si ho sám vyvolil, aby mu připravil cestu. Jan se proto ani nenazýval prorokem (Jan 1,21). A tak to bylo i u křtu Ježíše. Říkal, že by to mělo být naopak, ale na Ježíšovo přání ho pokřtil. Zmíněné paralelní Janovo evangelium připomíná, že Jan nazval Ježíše Beránkem Božím, to se denně modlíme těsně před přijetím Kristova těla (1,36) a možná si ani neuvědomujeme, co ta slova znamenají. Ježíš si vzal nejen na sebe lidské tělo, ale i vše, aby se nám hříšným lidem co nejvíce podobal. Rozdíl byl jen v tom, že Ježíš jako Boží svatý byl bez hříchu (Lukáš 9,20).
A při Ježíšově křtu se poprvé zřetelně zjevuje základ naší víry, a tím je tajemství Boží Trojice, že Duch Svatý je ztělesněnou láskou mezi Otcem a Synem. Mám i já zalíbení v osobě Ježíše?
Pane, děkujeme Ti za krásné prožití vánoční doby a do následujícího mezidobí Tě prosíme, aby nám byl vzorem skromný a zbožný život Jana Křtitele, který je nám přípravou na přijetí Tvého slova, jehož základ jsi nám dal při našem křtu a které jsi nám zanechal ve svých evangeliích jako důležité vodítko k našemu vzkříšení a spasení.