půst a velikonoce 2019

1. postní neděle - cyklus C (Lukáš 4,1-13)

Na úvod postní doby známý příběh o 40-denním pokoušení Ježíše Satanem. Pro nás má velký význam v boji proti různým pokušením tohoto světa, abychom v nich obstáli. Bůh nám neslíbil život bez nesnází a problémů, ty přijdou na každého z nás. Ale slíbil nám svou pomoc, když se na něj s důvěrou obrátíme. Nechává nám svobodnou vůli, zda budeme pokračovat v hříchu nebo se oddáme do jeho náruče cestou pokory a pokání. Slovo Boží je chléb, které nás vždy dokáže duchovně zasytit. Ježíš je nám proto v tomto příběhu vzorem, jak se máme zachovat a apoštol Pavel v Listě Římanům dodává, že když mu takto uvěříme, tak budeme spaseni.

Pane, Ty jsi přišel pro všechny lidi bez rozdílu, nejen pro vyvolené. Dej prosíme, abychom nedělali mezi sebou žádné rozdíly a vždy se dokázali sjednotit ve Tvém jménu.

2. postní neděle - cyklus C (Lukáš 9,28-36)

Známý příběh Proměnění Páne, je součástí i nového růžence světla. Petr, Jan a jeho bratr Jakub byli nazývání sloupy církve, protože většinou je tři Ježíš brával sebou na různá významná místa. Ale ani oni zatím nerozuměli, proč Ježíš mluví o své smrti v Jeruzalémě. Jejich pohled byl zatím jen lidský. Pod vlivem této zázračné události Petr ani nevěděl, o čem mluví. Ale lásku ke svému Pánu měl určitě velkou, toho jsme byli svědky v evangeliích často (nejen Jan 21,17). Byť byla z určité části jen z lidské stránky, ne Boží, i tak nám ale může být vzorem. Postupně pochopil vše a stal se prvním papežem.

I my se někdy díváme na Ježíšovo utrpení jen z lidské stránky. Litujeme jeho prolitou krev. Jistě hodně fyzicky trpěl, ale udělal to z vlastní vůle, za nás, za naše vykoupení a v tom je právě ta božská stránka vedle té jen lidské. A ten hlas Otce z nebe je přesně stejný, jak při Ježíšově křtu (Lk 3,21). Můžeme si v něm představit Ducha Svatého, třetí božskou osoby, ztělesněnou lásku Otce a Syna.

Pane dej nám prosíme pochopit pravý význam Tvého utrpení, kterým je věčná spása lidstva tolik duševně zraněného hříchem.

3. postní neděle - cyklus C (Lukáš 13,1-9)

Stále v nás přežívá nějaké vědomí, že nemoc, ať už fyzická nebo duševní, bolesti, trápení, zdravotní postižení apod. je nějakým Božím trestem. Je to ale takový starozákonní pohled připomínající přísloví "Oko za oko", "Zub za zub". Ježíš nás má všechny rád a nechce abychom trpěli. Tyto fyzické bolesti jsou těžkým důsledkem prvotního hříchu a proto se jim nelze vyhnout (Genesis 3,16-19). A právě Ježíš nás svou obětí na kříži, kterou pro nás dobrovolně podstoupil, zbavuje tíhy hříchu. Proto Ježíš říká že ty Pilátovy oběti neby ti, na které spadla věž v Siole, nejsou v žádném případě větší hříšníci jak my. Ale ukazuje na fakt, že pokud se neobrátíme, tj. nebudeme činit pokání, tak se smrti nevyhneme. A smrt mohla být poražena jen tím způsobem, že nad ní zvítězil život a to dokázal jen Ježíš svou krvavou obětí na kříži a následným zmrtvýchvstáním. Podobenství o fíkovníku nám říká, že máme vždy možnost se obrátit k Bohu. To je ta stálá naděje. Ale dobré je se jí chytnout co nejrychleji a zbytečně neotálet.

Pane, dej nám sílu, abychom si vždy uvědomili svou hříšnost a spasitelské dílo Tvé oběti, bez které by nikdy nebylo vykoupení.

4. postní neděle (radostná) - cyklus C (Lukáš 15,1-32)

Opět krásný známý příběh o odpuštění a milosrdenství, tak typické pro Lukášovo evangelium. Starší syn byl spravedlivý a poslušný, ale chybělo mu právě to milosrdenství, která Ježíš přidal ke Starému zákonu. Mladší syn si uvědomil svou velkou hříšnost a prosil o odpuštění. A když za naším Otcem v nebi přijdeme s upřímnou prosbou o odpuštění, vždy nás vyslyší a určitě z toho má i radost. Příběh nemá pokračování, nevíme jak to vše skončilo. Mladšímu synu Bůh odpustil a on se asi dal na cestu pokání. U staršího nevíme, zda nakonec s láskou přijal svého bratra. Tento příběh obou bratří se odehrává prakticky v každém z nás. Vzpomeňme na modlitbu Páně a na verš "Odpusť nám naše viny jako i my odpouštíme naším viníkům?" Odpouštíme skutečně z lásky a bez podmínek? Je to těžké, ale pokud toto dokážeme, pokud překonáme tyto předsudky, tak u Boha máme tu krásnou odpověď, že nám také odpustí.

Pane prosíme Tě dej, abychom dokázali odpouštět, ale také i mít odvahu požádat svého bližního o odpuštění. Je samozřejmé, že nikdy nebudeme tak dokonalí jak jsi Ty, ale sílou odpuštění se můžeme k Tobě přiblížit, plněním Tvé vůle.

5. postní neděle - cyklus C (Jan 8,1-11)

Není jisté, zda žena z evangelia je Marie Magdalská. Určité indice tam jsou (Marek 16,9). Co je však jisté, že Ježíš nikoho předem neodsuzuje a na každého člověka hledí s láskou a tak k němu i přistupuje. Každého člověka chce přivést na cestu pokání, aby uznal svou hříšnost a našel správnou cestu. A slovy "ani já tě neodsuzuji a jdi a už nehřeš" dává hříšníkovi obrovskou šanci se vrátit do života a najít správnou cestu. A když člověk zažije na vlastní kůži sílu odpuštění, dokáže se změnit v lepšího a dokáže pak i milovat. A písmo přináší taková obrácení plynoucí z odpuštění. A toto je už zcela jistě případ i Marie Magdalské, která dostala obrovskou odměnu za uznání své hříšnosti a pokání, jako první se mohla setkat se vzkříšeným Kristem. A v tomto je dokonalost Nového zákona - v odpuštění, milosrdenství a lásce. Pravý opak rázného slova "ukamenovat", které nepřinese žádné řešení, jen vyrobí další zlo po spirále.

Pane, prosíme Tě, dej abychom nikoho neodsuzovali, všem dokázali s láskou odpouštět, abychom i my sami poznali tento zázračný dar obrácení.

6. postní neděle (Květná) - cyklus C (Lukáš 22,14-23,56)

Tyto pašijové příběhy, jak z Lukáše na Květnou neděli tak i Jana na Velký pátek jsou už mezi věřícími dobře známy. Popisují události celého Tridia a je zde hodně situací k zamyšlení. Umučení Krista bylo bolestivé a velmi krvavé, ale nutno si uvědomit, že toto vše podstoupil z lásky k nám a že jeho smrtí nic neskončilo, ale naopak začal nový život kvantitativně mnohem krásnější. A po Velkém pátku přijde Velikonoční neděle.

A tak Tě Ježíši prosíme, abychom při každém "Velkém pátku" našeho života očekávali, že přijde i neděle, která nás po upřímném pokání osvobodí od každého hříchu..

Velikonoční neděle - cyklus C (Jan 20,1-19)

Toto je den, který nám učinil Pán. Nejvýznamnější den v dějinách spásy. Definitivní vítězství světla nad tmou, čistoty nad hříchem, života nad smrtí. Věříme tomu a řídíme se tím? Chápeme to?

Pane dej nám poznat tajemství Tvé spásy, tu Tvou oběť na kříži, kterou jsi zakončil velkolepým vítězstvím a zbav nás všech pochybností.

2. velikonoční neděle - Božího Milosrdenství- C (Jan 20,19-31)

Dnešní neděle je Nedělí Božího milosrdenství. Také se nazývá nedělí o Tomášovi. Tomáš si vysloužil přezdívku nevěřící. Nevěřil ve vzkříšení Pána. Věříme mu plně i my? Ale když ho uviděl, vyznal "Pán Bůh a můj Bůh". Možná na to čekal. Dokážeme i my tak vyznat Ježíše vzkříšeného a jeho nekonečné milosrdenství a hlásat radostné Aleluja všem lidem?

3. velikonoční neděle - cyklus C (Jan 21,1-19)

Pokračujeme již třetím zjevením Páně apoštolům v této krásné době. Opět jak když ježíš si apoštoly povolával, tak zázračným rybolovem, čímž potvrdil Petra jako rybáře lidí, jako prvního papeže. A Petr i přes hodně svých chyb je touto Ježíšovou milostí obdarován a jeho trojí vyznání lásky je pro nás všechny velkým povzbuzením i výzvou, abychom se navzájem milovali, jako on miloval nás.

Pane, dej ať v našem srdci vždy zvítězí láska a milosrdenství nad nenávistí a hříchem.

4. velikonoční neděle - cyklus C (Jan 10,27-30)

Ježíš v evangeliu potvrzuje, že je Boří Syn a skutečný Bůh. A kdo slyší jeho hlas a jde za ním, tak se dočká určitě jeho odměny, kterou nám připravil svým ukřižováním a zmrtvýchvstáním. A skutečně ten zástup vyvolených je nekonečný, protože Ježíš přišel pro všechny. I když původně hlásal své (Boží) slovo jen členům vyvoleného izraelského národa, tak když jej oni neposlechli, tak poslal svého obráceného učedníka Pavla, aby zvěstoval Boží slovo lidem celého světa bez rozdílu rasy, národnosti nebo vyznání. na Pavlovou práci dnes navazují misionáři i za cenu ohrožení svého pozemského života.

Pane, dej nám sílu, abychom dokázali Tvé slovo hlásat všem, nejen ústy, ale i svými činy a postoji.

5. velikonoční neděle - cyklus C (Jan 13,31-35)

Ve velikonočním období se více věnujeme vzletnému Janovu evangeliu. A právě v něm se nejvíce projevuje nekonečná Ježíšova láska k lidem. Milovat bližního je největším plněním Boží vůle. To je to nové, ten nový Jeruzalém, Boží stan mezi lidmi, kde už nebude smrti ani zármutku, protože láska zvítězí nad vším špatným, láska to zlo dokáže zničit, tak jak to dokázal sám Ježíš na kříži.

Pane, prosíme Tě, abychom vždy dokázali prokazovat lásku a díky ní zvěstovat evangelium po vzoru obráceného apoštola Pavla.

6. velikonoční neděle - cyklus C (Jan 14,23-29)

Z 1.čtení je patrno, že Ježíš přišel zachránit všechny lidi bez ohledu na svůj původ, takže jak pro Židy, tak i pro všechny pohany. Proto se ani my křesťané se nemůžeme vyvyšovat nad ostatními, ale máme všem dávat příklad svým životem. To je ta láska, kterou nám dal Ježíš a která je tak vzpomínána ve všech Janových listech - evangeliu, jeho listech i Zjevení. Ježíš nám dává svůj pokoj, jak si to při každé mši sv. připomínáme před přijímáním eucharistie. A nebojme se poprosit přímluvce, třetí Božskou osobu, o jeho dary.

Pane, sešli svého Ducha, ať s jeho pomocí dokážeme rozdávat lásku a pokoj.

7. velikonoční neděle - cyklus C (Jan 17,20-26)

Ježíš prosí svého Otce za všechny, kterí v něj uvěřili. A tak jako on je se svým Otcem jedno, abychom i my byli jedno, proto nám dává svou slávu. Tak tu velkou lásku mezi ním a otcem předává i nám a vyzývá nás, abychom v ní pokračovali. A slibuje nám, že přijde. A bude to brzy, pochopitelně z hlediska věků. Dává nám své Tělo a krev, dává nám vodu života a svým příchodem završí své vítězství.

Pane prosíme Tě, dej nám svého Ducha, abychom poznali Tvou božskou moc, jako ji poznal i první novozákonní mučedník Štěpán, když Tě uviděl stát po pravici Otce.

Boží hod svatodušní (Letnice) - cyklus C (Jan 20,19-23)

Druhý největší svátek v roce završuje období, které začalo tím největším svátkem. Velikonoční období je zcela jistě nejkrásnější část celého liturgického roku, nejen tím, že většinou vychází na celý měsíc květen, ale hlavně svým poselstvím.

A tyto dva krajní body jsou i výrazem toho, že Duch Svatý pokračuje v díle, které započal Ježíš Kristus svým zmrtvýchvstáním. Vede nejen nás, ale i celou církev Boží, aby šla správným směrem a nabízí nám pochopení i těch složitějších pasáží z bible, protože právě on je pravým autorem bible. Všichni pisatelé se řídili právě jeho duchem. I v tomto možno spatřovat nerozdílnou Trojici Boží.

Duchu Svatý, prosíme Tě, dej nám svých 7 darů a naplň nás svou milostí.