mezidobí 2024

2. neděle v mezidobí - cyklus B (Jan 1,35-42)

3. neděle v mezidobí - cyklus B (Marek 1,14-20)

Vracíme se k tématu Božího "povolání". Jonáš v prvním čtení je příkladem osoby, která sice slyší Boha, ale nechce naplnit jeho vůli. Dnešní neděle může být výzvou k přijetí Božího pozvání.

Ježíš navazuje na Jana Křtitele, tradice Starého Zákona. Své působení spojuje s konkrétními lidmi: napřed je povolal, aby následně mohli zažít jeho spásu.

Evangelista Marek nepopisuje Ježíšovo dětství, začíná přímo Ježíšovým veřejným působením zvěstováním evangelia hned po jeho pokřtění Janem Křtitelem. Jan Křtitel tímto dokončil své poslání jako Ježíšův předchůdce a jak sám pokorně přiznal, nyní on už se musí menšit, aby Ježíš mohl růst. A proto i v samotné mučednické smrti předešel Ježíše, i tímto možná naznačil Ježíšovou základní cestu.

Ježíš si pro své poslání povolává apoštoly. mezi prvními Petra a bratry Zebedejovy, kteří byli přímými účastníky jeho největších zjevení - např. Proměnění na hoře Tábor nebo při různých uzdraveních, vzkříšeních i jiných zázracích. Byli to rybáři, stejně jako většina jeho dalších učedníků. Určitě v něm museli poznat minimálně nějakého proroka, když okamžitě zanechali své rybářské činnosti a šli hned za ním. Ježíš samozřejmě věděl, kdo si vyvoluje i jaká bude jejich reakce. Stejná jako u Marie a Zachariáše, kteří také poslechli Boží hlas. Byli s ním po celou dobu jeho účinkování a i svědky jeho zmrtvýchvstání. Samozřejmě, byli to jen lidé, měli své hříchy, také se báli, ale až na Jidáše to svou vírou nějak zvládli a byli svému Mistru oddáni a proto i Petr stejně jak Jan Křtitel v Ježíši poznal Božího Syna.

Pane povolal jsi své učedníky, všeho nechali a šli za Tebou. Povoláváš i nás, dej abychom nepřeslechli Tvůj hlas, když i nás zveš na svou vinici.

V týdnu od 18.1. do 25.1. probíhají modlitby za jednotu křesťanů. I díky tomu papež František dnešní neděli vyhlásil jako Neděli Božího Slova, protože Boží Slovo je to, co nás všechny křesťany spojuje a utvrzuje ve víře v Nejsvětější Trojici. Pane prosíme Tě, abychom bez ohledu na to, do které církve patříme, všichni byli jedno, jak sis to sám přál, protože Ty jsi hlavou nás všech.

4. neděle v mezidobí - cyklus B (Marek 1,21-28)

Až do 2. vatikánského koncilu ještě touto dobou bylo vánoční období, které původně trvalo přesně biblických 40 dnů, až do slavnosti Uvedení Páně do chrámu (lidově Hromnice) - tj. do dne 2.2. Některé symboly vánoční doby (stromečky, betlém apod.) mohou být mimo hlavní oltář nejpozději do této slavnosti. Vánoční písně se už ale nezpívají. Hlavním důvodem zkrácení vánočního období byl fakt, aby mezi vánoční dobou a postní dobou bylo ještě určité období mezidobí (doba Ježíšova veřejného účinkování), protože pokud vyjde velikonoční neděle ještě na měsíc březen, tak Popeleční středa by byla ihned po ukončení vánoční doby a tím by se ztratila možnost rozjímání o Ježíšově veřejném působení mezi těmito 2 liturgickými obdobími, které je z pastoračního hlediska mnohem důležitější než vánoční doba.

V prvních nedělích občanského roku doprovázíme Ježíše na začátku jeho veřejného vystoupení. Lidé ho neznají. Kdo to je? Prorok? Mesiáš? Co to znamená a podle čeho poznáme, že je to právě on? Jak dnes jako křesťané chápeme Krista, jaký význam hraje v našem životě pojem Mesiáš? V úvodních kapitolách Markova evangelia (cyklus B) se setkáváme s Kristem, který svým jednáním i slovy vysvětluje, co znamená Spasitel. Jde v první řadě o moc nad duchem zla, ale i nad zlem v dalších formách, jak lze číst v následujících kapitolách.

Je zajímavé, že většinu zázračných uzdravení Ježíš vykonal právě v sobotu. Zda to bylo tak v jeho plánu, nevíme, ale je možné, že tím chtěl právě upoutat na fakt, že ne člověk je zrozen pro sobotu, ale sobota je určena pro člověka. Poznal tvrdost srdcí učitelů Zákona, kteří dokonale znali předpisy, ale chybělo jim v tom to nejdůležitější - láska k bližnímu. Láska, kterou nelze rozdávat na základě nějakého předpisu nebo zákona, ale musí pramenit z našeho srdce, které by mělo být nastaveno na dobré skutky. Takže těmito zázračnými uzdraveními Ježíš zkouší farizeje, zda láska je více než zákon. Že to platí i v dnešní době a zdaleka nejen v církvi, ale v celé občanské společnosti, o tom není pochyb. I dnes různí vykladači zákonů pronásledují ty, co dělají lidem dobře a místo vděku a radosti je obviňují z porušování předpisů. Takže toto evangelium je silně nadčasové, všeobecné a bude aktuální až do posledního dne.

Je také zvláštní, že i zlí duchově poznali v Ježíši Božího Syna na rozdíl od farizejů a učitelů zákona, kteří by ho měli poznat jako první, ale bránila jim v tom jejich zatvrzelost.

Pane prosíme Tě, abychom konání dobrých skutků lásky ke svému bližnímu nadřadili všem kostrbatým a často nesrozumitelným předpisům a vždy odolávali pokušením ďábla. 

5. neděle v mezidobí - cyklus B (Marek 1,29-39)

V některých chvílích života se nám do cesty postaví nemoc. Jaký má význam a smysl? Jak se k nemoci staví Bůh? Lze jen tak říci, že Bůh chce, abychom trpěli? Nebo má snad z naší bolesti radost? Odpovědi budeme hledat v dnešních textech prvního čtení a evangelia. Druhé čtení se zabývá otázkou služby. I zde je mnoho otázek, např. proč by měl člověk sloužit druhým a naplňovat tak lásku k bližnímu.

Na počátku mezidobí cyklu B pokračujeme ve čtení první kapitoly Markova evangelia. Dnešní úryvek popisuje Ježíšův typický den. Uzdravuje, není mu lhostejná žádná lidská nouze, ale také má čas na modlitbu.

V tomto evangelii jsme svědky několika Ježíšových zázračných uzdraveních. Ovšem primární cíl Ježíše není uzdravení nemocných, ale hlásaní radostné zvěsti - evangelia. Ale díky těmto skutkům můžeme lépe pochopit Ježíšovo božství a jeho úkol naší spásy. A Ježíš také zároveň připomíná, že přišel spasit všechny, nejen členy vyvoleného národa.

Pane Ježíši prosíme Tě, abychom také dokázali zvěstovat radostnou zvěst, a to hlavně svým životem. 

6. neděle v mezidobí - cyklus B (Marek 1,40-45)

Tato neděle nám klade před oči nejen nemocné (připadá na datum Dne nemocných), ale také uzdravení. Nejde však pouze o uzdravení těla. Nemoc je velkým symbolem duchovního stavu mnoha lidí. Jsme tak pozváni k modlitbě za nemocné, ale i za lidi svázané vlastním hříchem či přímo zlem.

Úryvek dnešního evangelia osvětluje Ježíšův úkol zvěstovat, co znamená "spása" - záchrana, uzdravení, život. Prohlášení za čistého směl udělat jen kněz. Ale Ježíš je víc než kněží Starého Zákona! Je Bůh. Jeho "Buď čistý!" je shrnutím všeho, oč v evangeliích půjde. On nejen prohlašuje s autoritou nějaký stav, ale on tento stav nastoluje!

Zajímavá je prosba malomocného - neprosí "Ježíši uzdrav mne", ale říká "Chceš-li". To odpovídá v základní modlitbě (modlitbě Páně) odstavci "Buď vůle Tvá". Čili plně se svěřuje do Ježíšovy vůle a jeho náruče. Je to silný projev jeho víry. I my bychom se tak měli modlit, aby naše přání byly v souladu s Boží vůlí, on sám přece ví lépe než my, co potřebujeme.

Ten vyléčený ale zase navzdory Pánovu příkazu toto zázračné uzdravení ohlašuje dále. Nebylo to ze vzdoru, ale s radosti, že se setkal s Pánem a zvěstuje jeho svědectví dále, čili vlastně evangelizuje. A díky tomu začali za Ježíšem chodit lidé odevšad.

Ve srovnání se starozákonním 1. čtením je zde vidět neobyčejné Ježíšovo milosrdenství, když už nemocného nestaví do ústraní mimo všechny lidi, ale naopak svou láskou ho vrací zpět do běžného života. Je zde přítomná Ježíšova láska a milosrdenství, který nikoho nestaví nikdy na vedlejší kolej. Jak připomněl nedávno papež František, tak Ježíš spojuje to, co se satan snaží rozdělovat.

Tuto pokoru malomocného možno srovnat i s pokorou apoštola národů Pavlem, který hledí více na to, co prospívá všeobecně více lidem než jemu.

V následujícím týdnu vstoupíme Popeleční středou do postní doby. Je to čas rozjímání nad Ježíšovou obětí i Božím Slovem. Využijme tento čas na bližší vztah s Bohem.

Pane prosíme Tě, abychom se dokázali správně modlit, aby všechny naše prosby směřovaly k Tobě s velkou pokorou a důvěrou v Tebe.