1. adventní neděle cyklus C (Lukáš 21,25-36)

Vstupujeme do adventu, nového církevního roku. Texty z polsedních týdnů mezidobí i počátku adventu mají společnou estachologickou povahu, tj. uvažování o Ježíšově druhém příchodu, tj. lidově řečeno o konci světa. Není se ho třeba bát, je však třeba být připraven, žít tak, jako kdyby každý náš den byl poslední, být Pánu na blízku a důvěřovat mu. I když o tom dnu nevíme, zda bude zítra, za deset nebo tisíc let, tak Pán nám neustále dává různá znamení, abychom byli připraveni. Nejsou tak viditelná, jak by si někteří přáli, ale s Kristem máme možnost se stále setkávat, v kostele, ve společenství u modlitby, vidět ho v našem bližním.

Pane dej, abychom byli na Tvůj příchod vždy připraveni, dej nám sílu a svého Ducha do celého následujícího církevního roku.

              2. adventní neděle cyklus C (Lukáš 3,1-6)

Ústřední postavou adventu je Jan Křtitel. Sám Ježíš ho nazval největším z lidí narozených z matky (Matouš 11,11). Jan měl připravit cestu Kristovi a zhostil se jí dokonale. Vynikal svou skromností, žil střídmě a lidem trpělivě vysvětloval kdo je Mesiáš, přestože někteří za Mesiáše považovali jeho (Matouš 3,11 Jan 1,36). Ale když bylo třeba, dokázal být i kritický a říci pravdu farizeům i saducejům. Ale vždy v dobré víře. Dokonce i jeho vrah Herodes mu rád naslouchal (Marek 6,20). Nejdůležitější Janův odkaz je abychom činili pokání. Tím neprojevíme svou slabost, ale naopak sílu postavit se pokušení ke hříchu a jen pokorou v srdci můžeme očekávat něco krásného, které se splní v příchodu Ježíše Krista, který přinese lásku a milost (Jan 1,17), což je více než nám levně nabízejí různí "pohanští bohové" v podobě politiků nebo různé komerce. Tato levná řešení zaujmou většinu lidi mnohem více jak Kristova pravda, ale ony nemají dlouhodobého trvání, po slastném pití přichází kocovina. Ale Ježíšova pravda není na pohled atraktivní, Ježíš dokáže být i kritický a vyčítavý, ale vždy s úmyslem kteréhokoliv člověka přivést na správnou cestu. Ježíš na rozdíl od politiků nikdy nepoukazuje na nějakého jeho protivníka nebo konkurenta, který má jiné názory, miluje všechny lidi bez rozdílů, jeho cílem je naopak nás všechny sjednotit ve víře a lásce (Římanům 1,16) a hlavně nám nabízí řešení na celý život, nejen na této zemi, ale i jeho pokračování. Základem je uvěřit a kdo má pevnou víru, tak Duch Svatý si už k němu najde cestu. Proto s radostí očekáváme příchod Ježíše Spasitele, protože po tom prvním přijde i ten druhý, definitivní, vítězný.

Pane Ježíši prosíme Tě, abychom neztráceli víru v Tebe a s radostí očekávali Tvůj první příchod do našeho srdce a tím byli připraveni na Tvůj druhý příchod.

3. adventní neděle cyklus C (Lukáš 3,10-18)

Evangelium pokračuje ústřední postavou adventu, Jana Křtitele. I když sám se nenazýval prorokem, tak důsledně napomínal lid a připravoval ho na příchod slibovaného Mesiáše. Všem lidem říkal, jak mají žít, zdůrazňoval pokoru, že není ten Mesiáš, za kterého ho lidé začali považovat, ale ukázal na něj a nazval ho Beránkem Božím, tak jako Krista nazýváme při každé mši svaté chvíli před tím, než ho živého přijmeme. Jeho křest ponořením do vody byl předzvěstí skutečného křtu Duchem Svatým, kterým nás bude křtít Ježíš.

Pane dej abychom se vždy dokázali zamyslet nad slovy Tvého předchůdce Jana Křtitele, který nám vždy důsledně ukazoval svou skromností, pokorou a pokáním na správnou cestu k Tobě

4. adventní neděle cyklus C (Lukáš 1,39-45)

Evangelista Lukáš popisuje setkání 2 žen, které zázračně počaly dle Boží vůle a přijaly jeho plán na záchranu lidstva od hříchu. Ale také setkání Jana Křtitele a Ježíše Krista v lůnách jejich matek. Alžběta v Marii poznala matku svého Pána.

V dnešní době se hodně setkáváme s opačným trendem - neochotou matek donosit své dítě a vzdávají se ho, v lepším případě ho donosí a dají někde k adopci, v tom horším volí potrat, což je vlastně zabití již živého tvoru. Ale není to jen jejich vina, často k tomu nahrává nepřátelské liberální prostředí, které preferuje tato "snadná" řešení.

Pane prosíme Tě, osviť svým duchem myšlení budoucích matek, aby dokázaly i navzdory nepříznivým okolnostem přijmout své počaté dítě

Neděle Svaté Rodiny cyklus C  (Lukáš 2,41-52)

Svatá rodina je nám příkladem následováním i pokorou Bohu. Maria přijala Boží plán a stala se Matkou, Boží plán přijal i Josef a vzal si Marri za manželku a adoptoval Ježíše, Božího Syna. A chránil ho před nástrahy Zlého a absolvoval s ním strastiplnou cestu do Egypta (Mt 2,13). A Ježíš jim byl poslušný (Lk 2,51).

Pane, prosíme Tě, aby se tradiční hodnoty rodiny, jako požehnaný sňatek manželů, přijetí a výchova dětí neztrácely smysl a význam ani v této liberální společenství a v případě nesnází se nechat vést Duchem Svatým (1.Korintským 7,10).

Zjevení Páně cyklus C (Matouš 2,1-12)

Nevíme kolik mudrců navštívilo malého Ježíše. Podle darů usuzujeme, že byli tři a z toho vznikl název svátku Tři králové. Možná i toto je předobrazem Nejsvětější Trojice. Ta zářící betlémská hvězda, která vedla mudrce, byla dle astronomů (např. RNDr. Grygara) konjunktura planet Jupiter a Saturn, která se stala v roce 6 př.n.l. a byla doprovázena obrovskou světelnou září, i díky ní bylo možno určit datum Kristova narození.

Mudrci znali Starý zákon (Micheáš 5,1) a jeho proroctví, pravděpodobně však byli jen pohané. Ale nechali se tou betlémskou hvězdou vést, aby mohli spatřit Mesiáše. Viděli a uvěřili, přesně stejně jak Petr a Jan u Kristova hrobu jeho vzkříšení (Jan 20,8), i když ještě nechápali Písmo. Mudrci poslechli v sobě Boží hlas a Duchem Svatým se nechali vést k Bohu, aby se mu mohli poklonit.

Pane, i my Tě prosíme, abychom nikdy nepřeslechli Tvá pozvání na každou cestu k Tobě, i kdyby byla hodně dlouhá a abychom se nebáli Tě vždy vyznat.

Křest Páně cyklus C (Lukáš 3,15-22)

Jan křtem Ježíše v podstatě dovršil svou pozemskou úlohu. Připravil Židy na příchod Mesiáše. Nyní už sám uznává, že se musí menšit, protože už přišel někdo větší než on, komu není hoden zavázat opánky na nohou. Slovy "Hle beránek Boží" (Jan 1,27-29), které citujeme denně před přijetím eucharistie, ukázal na vyšší poslání Ježíše jako pravého Boha, které hned nato potvrdil hlas z nebe "Toto je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení". V tomto hlase je patrné první jasné zjevení Nejsvětější Trojice - jednota a láska Otce a Syna skrze Ducha Svatého.

Pane Ježíši, tak jako Jan vždy konal Tvou vůli, prosíme Tě, abychom Tě vždy následovali i cestou svých křížů, a k tomu prosíme o pomoc Tvého Ducha.